Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
tématem tohoto čísla zpravodaje je Žena v krajině. Tato formulace je to výsledkem dlouhých debat v redakci, kdy jsme se nejprve chtěli zaměřit na pojetí genderu ve vztahu k lesu, či poli, aby se nám následně zdálo zajímavé téma genderovanosti městského prostředí. Nic z toho se nám nechtělo opustit a zároveň nic nebylo natolik nosné, aby se tématem zaplnilo celé číslo. Krajina se tak stala zastřešujícím pojmem a žena ústřední postavou, na níž je vidět genderová dimenze vztahů a rolí, které zaujímá. V následujících článcích vás tedy provedeme lesem, polem i městem z genderové perspektivy a přidáme i pár úvah o tom, jak je to s tou ženskou „přirozeností“.
Osobně mě nejvíce zaujala oblast zemědělství. Samotnou mě překvapilo, jak zásadní roli hraje gender i v této oblasti a dost o tom v poslední době přemýšlím. Doporučím Vám proto hned tři články, které se jím zabývají. Velmi zajímavé je zjištění Aleny Wagnerové, o kterém píše v článku My jsme tu práci měly rády. Na násilnou kolektivizaci v poválečném období se lze dívat i očima žen, pro které pevná pracovní doba a mechanizace ve výrobě paradoxně znamenaly zlepšení poměrů. O tom, jakou roli hraje gender ve vlastnictví půdy, píše Peggy Petrzelka ve shrnutí svého výzkumu Jsem ženská a vlastním půdu. V dnešní době, kdy je celkem běžné, že na půdě hospodaří někdo jiný, než kdo půdu vlastní, je téma vyjednávání podmínek, za kterých je na ní hospodařeno, celkem významné. A světe div se, rozsáhlý výzkum potvrdil, že jestli jste žena nebo muž, je v tomto procesu velký rozdíl. Zemědělství se věnuje ještě článek Muži do lesa, ženy na meze, který mapuje rozdělení rolí v rámci hospodaření v jedné konkrétní oblasti východních Krkonoš. Velmi dobře je na něm ilustrováno, jak obtížné je číst historické prameny s genderovou perspektivou, pokud nám to znesnadňuje taková drobnost, jako je generické maskulinum.
Vedle zemědělství najdete ve zpravodaji např. rozhovor s revírnicí, který přiblíží samotnou práci v lese, poukáže ale i na to, jak je vnímána žena v profesi, kde muži stále hrají prim. Kibuc jako feministický experiment nahlíží na tento typ komunity převážně přes aspekt výchovy dětí a je tak zajímavou sondou do jednoho pokusu o nastolení rovného přístupu k dívkám a chlapcům již od narození.
Každé číslo zpravodaje se mi zdá báječné a díky jeho přípravě se dozvídám mnohé nové. Musím ale říct, že tentokrát mě téma inspirovalo snad k nejvíce hovorům s mými blízkými. Za každou takovou diskuzi jsem vděčná, protože mi otevírá nové obzory, sama si tříbím myšlenky a mám radost, že je mohu s někým sdílet.
Přeji si, ať i vám slouží přečtení následujících článků k dalšímu zamyšlení a společným debatám s přáteli.
Markéta Štěpánová
Práce v zemědělství mi dává pocit, že vytvářím potřebné věci, vyrábím základní suroviny pro výrobu potravin. Ale jde jen o vlastní představu a vnímání tohoto povolání. Také naplňuje mou potřebu vzdělávat se. Zemědělství je ovlivněno okolní krajinou, podnebím, měnícím se klimatem, se kterým se musím každodenně nějak vypořádat. Nevím o ničem, co by mi bralo, naopak je to pro mě výzva. V zemědělství jsou zaměstnaní zejména muži, a to na profesích: traktoristi, mechanizátoři, agronomové, opraváři aj. a ženy na pozicích účetní, sekretářky, agronomky nebo brigádnice při sezónních pracích. Je to výzva být agronomkou. V 50. letech byli agronomové převážně muži. Letos jsem vystudovala Českou zemědělskou univerzitu a vystudovaných agronomek byla zhruba polovina. Na druhou stranu je náročné ustát tlak ze strany mužů. Stále hledám, jak se s tímto tlakem vypořádat. Protože jsme jen lidi, je potřeba ke každému přistupovat individuálně. Pokud je na mě zaměstnanec hrubý jen proto, že jsem žena, těžko ho přesvědčím odvedenou prací a zkušenostmi. I s takovými zaměstnanci mám zkušenosti.
Práce v zemědělství je spojená s životem na venkově, který jsem zvolila, abych si kompenzovala určitý deficit způsobený dětstvím prožitém v malém panelákovém bytě. Je mi příjemné pracovat venku, mít možnost ovlivňovat a přetvářet krajinu kolem sebe a zblízka sledovat podivuhodný a všudypřítomný řád, který je vlastní všem rostlinám a zvířatům a který je dán zákony přírody. Sama si organizuji svůj čas, což mi dává větší svobodu, ale zpravidla pracuji více hodin, což mi zase část svobody bere. Má práce je někdy jednotvárná, protože nemůžete nechat na půlce pole nesebrané brambory, když vás přestane bavit je sbírat. Má práce je ale také velmi různorodá, protože je jiná na jaře, jiná v létě a jiná na podzim, jiná v dešti a blátě a jiná v krajině rozpálené sluncem. Když si na podzim při sklizni úrody vzpomenu na pár hrstí malých semínek, z nichž obsah těch velkých a těžkých beden vyrostl, připadá mi, že se kromě země, vody a vzduchu i já podílím na zázraku, který se každým rokem – pokaždé trochu jinak, a přitom stále stejně – opakuje. Přináší mi to radost a pocit štěstí.
Já pracuji v ekologickém režimu a rozhodně dávám přednost fyzické práci před pobytem ve fitcentru. Přesto ale na některé práce nestačím. Mužská síla je nezbytná a nedá se nahradit ani zvířetem ani strojem. Rodinnou biofarmu, kde se mužský a ženský prvek vzájemně doplňují, považuji za ideální model.
