Vážení čtenáři a vážené čtenářky,
právě otevíráte poslední číslo zpravodaje Rovné příležitosti v souvislostech, které vychází v rámci projektu Celoživotní ekonomické dopady mateřství. Tentokrát nese název O rodičích a dětech a přináší závěry ze tří tematických výzkumů. Výzkumný tým IDEA při CERGE-EI přináší jasnou zprávu o tom, že zřizování míst ve školkách se pro stát vyplatí, nicméně reflektování těchto závěrů v praxi opět cosi brání. Daňově dávkový systém na podporu rodin s dětmi v ČR se dle závěrů dalšího z výzkumů také nejeví jako úplně nejefektivnější. Určitou skupinu žen demotivuje od práce a zároveň řada rodin není schopna stávající daňová zvýhodnění využít. V článku Dopady rodičovství na starobní důchody matek se můžete dočíst, že mateřství nemá díky silné ochraně žen v důchodovém systému na výši starobních důchodů matek zas tak zásadní vliv. To zní konečně jako dobrá zpráva, ale zrovna na tyto závěry upozorňuje v rozhovoru socioložka Hana Maříková. Poukazuje na to, že vždy záleží na tom, jak se ptáme a že nerovnosti nemusí být vždy tak dobře patrné. Polemizuje tak s ekonomickým pohledem na svět a upozorňuje na to, že ne vše lze vnímat skrze finance. S tímto názorem rezonují i odpovědi v anketě, kde jsme se záměrně provokativně ptali, zda lze děti vnímat jako investici do budoucna.
V protipólu jsme se tentokrát věnovali zákonu o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Ptali jsme se dvou názorových protivníků, Mladých odborářů a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, na to, zda podporují návrh zákona o regulaci otevírací doby pro obchodní řetězce. Ačkoli se v této rubrice většinou snažíme hledat společné styčné body na obou stranách, tentokrát to opravdu nešlo. Posuďte sami, které argumenty považujete za přesvědčivé. My máme v redakci jasno.
Z kulturní rubriky bych ráda upozornila na reportáž z ateliéru tělového designu Lenky Klodové, která přibližuje jeho fungování a popisuje jeho historii i současnost. Je to zajímavá sonda do trochu odlišného světa, než je ten výzkumnický, ale protože všechno souvisí se vším, i zde jde, mimo jiné, o gender a rovné příležitosti.
Přestože končí projekt, zpravodaj nekončí a my se budeme těšit na setkání u dalších čísel nad řadou dalších zajímavých témat.
Přeji klidné letní čtení v souvislostech.
Markéta Štěpánová
šéfredaktorka
Ačkoli tento názor nesdílím, několikrát už jsem se s tímto přesvědčením setkala, takže děti jako investici vnímat jistě lze. Někdo si myslí, že tím, že má děti, si zajišťuje péči ve stáří a i přestože ho děti po celkem významnou část života stojí dost peněz, „vyplatí“ se to, protože děti mu to na stáří vrátí. Ať už právě onou zmíněnou péčí nebo materiálně. S touto logikou by pak šlo očekávat, že čím více dětí člověk má, tím lépe se bude na stáří mít. Nicméně praxe to příliš nepotvrzuje. I kdyby totiž člověk chtěl svým rodičům (případně už jen jednomu rodiči) finančně vypomoct ve stáří, někdy to prostě není možné. Doba, kdy dítě stojí nejvíce peněz, je zároveň dobou, kdy lidé často splácí své bydlení a také už by si měli spořit na důchod. Toto období je zároveň tím obdobím, kdy už by měli plnit své „závazky“ vůči rodičům. Trochu začarovaný kruh, ve kterém často není z čeho brát, přestože je mnoho míst, kam dávat.
Děti nejsou ničí majetek a mají hodnotu samy o sobě, stejně jako dospělí, kteří z nich časem vyrostou. To, že přivedeme na svět dítě, by nemělo být motivováno touhou zabezpečit sebe, zvýšit porodnost v České republice ani odpočinout si od práce. Děti přivádíme na svět většinou kvůli sobě, protože prostě chceme. Není to směnný obchod. Vychovávat děti je výzva, zábava, starost i radost. Nelze od nich cokoli očekávat, můžeme jen doufat, že z nich vyrostou slušní lidé. Třeba díky tomu, že jsme jim právě my ukázali cestu jak jimi být.