Vážení čtenáři a vážené čtenářky,
ačkoli je konec léta i prázdnin, stále máme teplo a počasí na koupání. Osobně mi to dělá radost, ale znám i dost lidí, kteří koupání rádi nemají. Představa jejich vlastního těla vysvlečeného do plavek je natolik stresuje, že se prostě raději nekoupou. Vždyť každý asi zná titulky vybízející k hubnutí do plavek, které na jaře zaplaví většinu médií. Co ale když vaše tělo není jako to z těch obrázků? Spousta lidí je se svým vzhledem nespokojena a je ochotna udělat mnoho pro to, aby jej změnila.
Kde se ale bere ta nespokojenost? Jak má vypadat to správné tělo v plavkách a kdo to určuje?
Toto číslo zpravodaje se jmenuje Tělo v rukou společnosti a snaží se vztah člověka k jeho tělu pojmout z mnoha různých úhlů pohledu. Ve velmi zajímavém rozhovoru Anorexie podle Ady se dočtete, kam až může vést touha po štíhlém těle, ale hlavně jak těžký a zdlouhavý je boj s touto nemocí. Článek Tělo a zdraví kontextu biomoci i A čo trápí chlapcov se zamýšlí nad tím, jak se mění nároky na vzhled a s nimi spojené touhy a sny. Jaké to je být princeznou je smutnou sondou do tabuizovaného tématu sexuálního zneužívání v rodině a já jsem velmi ráda za otevřenost, s jakou autorka o problému promlouvá. Doporučuji i povídku Tělesná odysea, která ukazuje, jak obtížná může být cesta za vysněným tělem, když zákrok, který k němu vede, jde proti společenským konvencím a genderové polaritě.
I téma Protipólu se zaměřením tohoto čísla souvisí. Ptali jsme se na názor na zvýšení věkové hranice pro umělé oplodnění ženy hrazené ze zdravotního pojištění. Lékař i lékařka mající s reprodukční medicínou letité zkušenosti se však do velké míry shodli, proto roli názorové oponentky tentokrát musela zastat redakce. A věřte, že to byla zajímavá výzva, protože ani my v této otázce zas tak vyhraněný názor nemáme. Nepolemizujeme proto s medicínskými argumenty, ale vnášíme do debaty i hledisko hodnotové, emoční a sociální, které je podle našeho názoru neméně důležité.
Také anketní otázka se týká vzhledu. V odpovědích se dočtete, v čem námi oslovení lidé spatřují největší tlak na to, jak mají lidé vypadat a jak moc to může být svazující.
A konečně kulturní rubrika láká do Divadla v Dlouhé na Hedu Gablerovou a na trochu jiný pohled na tuto postavu, na zajímavý výstavní počin pak upozorňujeme v zamyšlení nad konceptem výstavy Prostory touhy: Je architektura sexy?
V nastávajícím zářijovém shonu pak přeji všem trochu klidu na čtení v souvislostech.
Markéta Štěpánová
šéfredaktorka
Jaké mají ženy v České republice aktuálně možnosti kontrolovat své tělo tak, aby otěhotněly, kdy a kolikrát chtějí, nebo neotěhotněly vůbec? Jaké mají možnosti ovlivňovat své rodičovství muži? A jak to vidí společnost? Zjišťovali jsme v následujícím článku.
V Česku podniká každá desátá žena a jejich počet roste. Bohužel většinou proto, že jim zaměstnavatelé nedali šanci, zejména po rodičovské dovolené anebo ve věku 50+. V Česku přitom chybí podpora žen v počátku jejich podnikání.
Mirka, Markéta a Jakub prošli rozvojovými programy České spořitelny, které jim pomohly v dalším profesním růstu - získali například potřebnou jistotu v jednání, vyzkoušeli si vedení týmu nebo se posunuli v kariérním žebříčku.
Architektura z pohledu genderových teorií není právě nejfrekventovanější téma výstavních síní u nás. S tímto konceptem právě přichází pražská Galerie Jaroslava Fragnera ve své aktuální výstavě, je proto minimálně z důvodu jisté neokoukanosti tématu zajímavá.
Pražské Divadlo v Dlouhé uvedlo na konci letošní sezóny, konkrétně 21. května 2016, novou inscenaci hry norského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová v režii Jana Nebeského, s Lucií Trmíkovou v titulní roli. A je to opravdu tak trochu „jiná“ Heda Gablerová.
Protože se zabývám mimo jiné genderem a médii, tak vidím jako badatelsky nejzajímavější to, jak se jakýsi imperativ estetičnosti ženského a v posledních dekádách i mužského těla proměňuje, jaké obrazy nám jsou poskytovány (nejen médii) jako ne/žádoucí a jak se to projevuje v naší každodennosti. Obzvláště zajímavé jsou tyto projevy např. v požadavcích na sebe sama nebo také na partner(k)y. V tomto ohledu je zajímavé sledovat i posun ve funkci těla, která je na takový imperativ navázána. Zatímco si toho u ženského těla už ani moc nevšímáme (i když posun v reprezentaci a vnímání ženského těhotného, nebo stárnoucího těla je značný), u těla mužského to je naprosto markantní. Požadavek svalnatého mužského těla už není navázaný na jeho funkční sílu, ale je redukován na čistě estetickou funkci (obdobně jako u ženského) nebo - obzvláště z pohledu mužů samotných - na funkci spojenou se sebevědomím a s pojetím vlastní maskulinity. Což, opět podobně jako u žen, může vést k "fetišizaci" těla, např. snahou získat co největší svalovou hmotu (obdobně jako co největší poprsí). Co je zajímavé a zároveň asi problematické, jsou zdravotní aspekty navázané na takové tělesné imperativy, které jsou jen těžko oddělitelné (stejně jako mediální obrazy) od významné ekonomické dimenze - komercionalizace tělesnosti.
Vycházím ze své letité zkušenosti instruktorky aerobiku. Když srovnám složení lidí na skupinových lekcích v ČR a Francii, kam ráda jezdím za inspirací, na první pohled je patrný rozdíl v různorodosti, věkové, genderové i vzhledové. Když si vybavím svou poslední lekci v Paříži, v sále jsem se potkala s šedesátiletou paní, která sice nezvládala choreografii, ale šla si užít lekci, s mužem s nadváhou, který byl hvězdou parketu, nechyběl ani queer s vizáží zpěvačky Cher v leopardím oblečku. V Praze se rozhlédnu po sále, který je většinou zaplněn ženami oblečenými unisono v trendy elasťácích v řadě „na značce“ připravenými vydat ze sebe maximum svých sil.
Bohužel v ČR stále vnímám silnější snahu o to, neodchylovat se od normy, kterou jednotlivci a jednotlivkyně reprodukují, očekávají a svým způsobem i kontrolují.
V současnosti také vnímám něco, co bych nazvala až nezdravým tlakem na zdravý životní styl, kdy je normou očekávání touha dosáhnout „laťky“ vypadat na dvacet i ve čtyřiceti, mezi prací a péčí o děti zvládnout maraton, vypěstovat si bio zeleninu a nebýt ve stresu, což může být nad míru stresující.