Vážené čtenářky, vážení čtenáři, po dlouhých úvahách a diskuzích se to konečně povedlo a máme nový název pro zpravodaj – Rovné příležitosti v souvislostech. Mnohem lépe odráží nejen obsah zpravodaje, ale i celkově jeho zaměření. Může se zdát, že rovné příležitosti už jsou takovým trochu nudným tématem. Jsou to ale právě ony souvislosti, které dodávají tomuto konceptu stále na aktuálnosti. Nerovnosti nejsou vždy vidět na první pohled. Problém zasazený do souvislostí nabývá jiného významu. V Gender Studies nám jde o to dívat se na svět z mnoha různých úhlů, relativizovat věci, které se zdají být dané, hledat příčiny. Souvislosti dávají situacím smysl, souvislosti často poukazují na něco, co na první pohled není patrné. Proto Rovné příležitosti v souvislostech. Doufáme, že se nám tyto souvislosti bude dařit hledat a že zpravodaj bude třeba ještě zajímavějším.
Začíná léto a chtělo by to nějaké odlehčené téma. Tak to se nám nepovedlo. Tématem tohoto čísla jsou samoživitelé a samoživitelky, nebo možná lépe – sólo rodiče. Při čtení některých příběhů je člověku smutno z toho, jak dokáže být život krutý, na druhou stranu je ale neuvěřitelné vidět, jak nezdolná je rodičovská láska a co všechno jsou rodiče ochotni pro své děti udělat. Emoce, které téma často vzbouzí, jsou jedna věc. Důležité ale je dělat něco pro to, aby ti, kterým osud rozdal trochu horší karty, mohli žít důstojně a jejich život nebyl jen přežíváním. Nechte na sebe zapůsobit tematické články i odpovědi v anketě, bez povšimnutí ale nenechte ani další příspěvky. Velmi doporučuji kulturní části, a to jak rozhovor s výtvarnicí Lenkou Klodovou, tak zamyšlení nad poměrně novým dokumentem Zatajené dopisy od Saši Uhlové.
Přeji hezké čtení v souvislostech
Markéta Štěpánová
šéfredaktorka
Kateřina Hodická, Genderové informační centrum Nora, o. p. s.
Sólo rodiče se často nacházejí v obtížné finanční situaci. Mnohdy musí samoživitelky vymáhat výživné na bývalém partnerovi. V tomto ohledu by pomohlo prosazení zákona o zálohovaném výživném.
Někteří sólo rodiče řeší i problémy s bydlením. Ocitají se v azylových domech, případně na ubytovnách. Na ubytovnách jsou často vykořisťováni majiteli. Pomohlo by tedy rozšíření sociálního bydlení v obcích.
Pokud nemají zázemí v širší rodině, jsou často na zajišťování péče o dítě či děti sami. Aby stihli vyzvednout dítě ze školky, školy, nemohou někdy pracovat na plný úvazek, což opět zhoršuje finanční situaci rodiny. Mnohdy nemají s kým řešit otázky výchovy. V tomto kontextu by pomohlo vytvoření funkčních sítí samoživitelek a samoživitelů, kteří by si vzájemně pomáhali.
Možným řešením by mohlo být i zavedení všeobecného základního příjmu v České republice. Všichni lidé by dostávali pravidelné peněžní dávky bez ohledu na jakékoliv podmínky, což by odbouralo neefektivní a složitý systém současného sociálního zabezpečení.
Tamara Nováková, doktorandka PedF UK, provozní Nákladového nádraží Žižkov
Nevím, jaký je přesně právní status mého postavení, ale jsem v situaci, že se otec dítěte k němu odmítl přihlásit. Pokud ho soudně nedonutím k otcovství, nemám nárok na alimenty, ani na žádné jiné sociální dávky, které by zohledňovaly chybějícího otce v rodném listě. V prvé řadě postrádám zodpovědnost za vlastní jednání u lidí, v druhé řadě mě překvapuje právní vakuum, ve kterém se ocitají matky, pokud jsou jediným zákonným rodičem. Postrádám toho mnoho, přesto se mi zatím daří realizovat péči a výchovu dítěte i ve stávajícím systému, ale to proto, že jsem zdravá, silná a nezdolná bytost. Jakmile bych onemocněla, nebo nemohla vydělávat, tak jsem já i dítě ve velmi ohrožené situaci. Očekávala bych, že stát bude na tyto lidi pamatovat a poskytne jim nějakou pomoc.
Kromě finančních problémů řeším nejčastěji nedostatek času (musím pracovat) a logistiku (od praní, přes vaření, po tahání kočáru několikrát denně, tahání bagáže při přesunech, vláčení autosedačky, plánování a organizování přepravy, jídla, převlékání atd.) Bolestivě vnímám, že jsem sama na rozhodování (např. v případě nemocí), výchovu a v neposlední řadě na sdílení strastí a slastí rodičovství. Hodně mi pomáhá ve sdílení a částečně v logistice moje máma, ale aktivní babička není druhý zákonný rodič. Sečteno podtrženo, neutuchající pocit, že je člověk na všechno sám.
Michaela Marksová - Tominová, Ministryně práce a sociálních věcí
Situace samoživitelek a samoživitelů není v České Republice dobrá. V nedávné studii OECD se dokonce Česko umístilo na posledním místě v žebříčku, který srovnával, jak dlouho musí samoživitel či samoživitelka se dvěma dětmi pracovat za minimální mzdu, aby se dostali nad hranici chudoby. V ČR to bylo zcela nereálných 80 hodin za týden. Musíme proto i nadále usilovat o zvyšování mezd. Česká práce je stále jedna z nejlevnějších v Evropě, což se naštěstí pomalu ale jistě mění. Zvyšujeme minimální mzdu a posílili jsme úřady práce. Ty se snaží pracovat právě se skupinami specificky ohroženými, jako jsou například samoživitelé. Ovšem opatřením zaměřeným přímo na samoživitele je zavedení tzv. zálohovaného výživného. Chceme ulehčit samoživitelům, kterým jejich expartneři nevyplácejí výživné, na něž mají nárok. Stát by mohl převzít toto vyplácení dávek a zpětně vymáhat po dlužnících jejich platbu. Co je ale mimo dosah resortu MPSV, ale je také velice důležité: je třeba zlepšit situaci s vymáháním výživného. To je ale v rukou Ministerstva spravedlnosti.