Efektivní opatření ke slaďování pracovního a rodinného života jsou základním předpokladem zaměstnanosti zejména rodičů s malými dětmi či osob, které pečují o závislého člena či členku rodiny. Jde tedy především o vytvoření podmínek, které lidem umožní být ekonomicky aktivní v míře, kterou si sami s ohledem na své potřeby určí a která přispěje k jejich ekonomické soběstačnosti.
Zaměstnanost a příjem z výdělečné činnosti je také nejlepší prevencí sociálního vyloučení rodin a jejich ohrožení chudobou. Rodičům malých dětí pomůže, kromě opatření v oblasti pracovního volna a dovolených při péči o děti, sociálních dávek v mateřství a rodičovství a daňových opatření, především místní a finanční dostupnost kvalitních služeb péče o děti. Spektrum zařízení péče by měly pomoci rozšířit dětské skupiny. Návrh zákona o dětské skupině zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a v procesu projednávání tohoto zákona se téma péče o děti v ČR stalo velmi diskutovaným. I proto jsme se na podrobnosti zeptali Mgr. Jiřiny Pipkové, vedoucí Oddělení koncepce rodinné politiky.
Jak a proč vznikl nápad zavést v České republice institut dětské skupiny?
Vznik zákona o dětské skupině byl mimo jiné ovlivněn požadavkem zaměstnavatelských subjektů k nastavení parametrů zajištění organizované péče o děti v případě, že hodlají, obdobně jako v zahraničí, poskytovat službu, která není předškolním vzděláváním v mateřské škole, a to zejména s ohledem na počet dětí u menších zaměstnavatelů a také počet dětí mladších 3 let. Nicméně bez jasně stanovených pravidel měli zaměstnavatelé obavu službu péče o děti zřizovat. Tato situace se pak dotýkala i dalších potencionálních poskytovatelů, jako jsou například nestátní neziskové organizace a obce či kraje.
Dětská skupina je vhodným opatřením na podporu zaměstnanosti rodičů, kteří se navrací na trh práce a umožňuje tak rodičům zvýšit jejich příjem bez rezignace na rodičovskou roli (např. zajištění hlídání dítěte po dobu časově kompatibilní s pracovní dobou a dostupností služby nebo při současném využití flexibilních forem práce). Také mohou vznikat nová pracovní místa v dětských skupinách, např. pro pečující osoby, které získají tzv. profesní kvalifikaci chůvy do zahájení povinné školní docházky.
Zákon o dětské skupině také reaguje mimo jiné na doporučení Rady EU pro ČR ve smyslu výrazně zvýšit dostupnost a kapacity zařízení péče o děti, se zaměřením na děti do tří let věku. Cílem zákona o dětské skupině je tedy rozšířit škálu služeb péče o předškolní děti o jiné možnosti, zvýšit místní i cenovou dostupnost služeb péče o děti a usnadnit tak udržení kontaktu rodiče se zaměstnáním v době péče o dítě. Přínosem na straně zaměstnavatele je úspora v podobě udržení kvalifikované pracovní síly bez nutnosti investování do kvalifikace nového zaměstnance, motivace a vyšší loajalita jeho zaměstnanců. Díky zřízení těchto zařízení ze strany zaměstnavatele se bude moci zapojit do pracovního procesu více rodičů jakožto poplatníků daní a pojistného. Současně potencionální poskytovatelé budou moci v rámci nového programového období využít financování z Evropského sociálního fondu.
Jak dlouho trvalo tento „nápad“ uzákonit? Popište prosím stručně, jak se ta situace od roku 2008 vyvíjela.
Služby péče o děti začaly být v legislativní rovině řešeny od roku 2008 v tzv. prorodinném balíčku, kde byla zmíněna tzv. vzájemná rodičovská výpomoc a institut miniškolky. Z tohoto materiálu vycházel návrh zákona o podpoře rodin s dětmi, který ovšem nestihl být projednán, jelikož v březnu 2009 Poslanecká sněmovna vypověděla vládě důvěru a návrh zákona tedy nestihl být projednán (ani následně jako poslanecký návrh). Od roku 2010 byl připravován věcný záměr zákona, který služby péče o děti dále řešil (vzájemnou rodičovskou výpomoc, dětskou skupinu i například rozšíření odborné způsobilosti podnikatele i pečujících osob u vázané živnosti „Péče o dítě do tří let věku v denním režimu“). Vzhledem k dalším projednáváním bylo na základě doporučení Legislativní rady vlády upuštěno od realizace vzájemné rodičovské výpomoci. Rozšíření výše uvedené odborné způsobilosti u vázané živnosti bylo realizováno novelou zákona o živnostenském podnikání. Následně věcný záměr zákona obsahoval úpravu opatření dětské skupiny a souvisejících daňových úprav. Věcný záměr, který obsahoval dětskou skupinu a daňové úlevy, byl zpracován do podoby paragrafové znění, a v květnu 2013 schválen vládou. V souvislosti s politickou situací byl návrh zákona přijat také vládou v lednu 2014. Zákon byl přijat dne 23. 9. 2014 a nabyl účinnosti dne 29. 11. 2014. Současně bylo do zákona o dětské skupině v rámci procesu projednávání doplněno přechodné ustanovení na období jednoho roku, které stávajícím subjektům poskytujícím tuto službu, má umožnit uzpůsobit své podmínky podmínkám tohoto právního předpisu.
Reakce na návrh zákona o dětské skupině ukázaly (zejména v souvislosti s vymezením definice služby a hygienicko-provozními standardy), jak citlivým je toto téma pro českou společnost a také, že je nesmírně obtížné nalézt alespoň základní shodu na principiálních otázkách v této oblasti. Vlastní zákon o dětské skupině byl tedy připravován poměrně dlouhou dobu a MPSV jako předkladatel návrhu obdržel rozličná stanoviska uplatněná připomínkovými místy, jakož i zástupci odborné a laické veřejnosti. Výsledná úprava tak představuje dosažený kompromis mezi rozdílnými představami o této službě péče o dítě.
S ohledem na názorovou pestrost v oblasti služeb péče o děti se koaliční strany dohodly, že po schválení návrhu vládního zákona bude připravena poslanecká novela tohoto předpisu, která nabídne řešení akceptovatelné širokou veřejností, tj. zakotví do zákona možnost, tedy nikoliv povinnost, poskytovatelů se evidovat. Tato novela byla koncem roku 2014 předložena poslaneckým návrhem Poslanecké sněmovně k projednání. Novelu již pan prezident podepsal.
V čem spočívá pro zaměstnavatele hlavní odlišnost mezi nově schválenou dětskou skupinou a již nějakou dobu legislativně ukotvenou firemní školkou (případně firemními jeslemi)?
V současném platném právním řádu České republiky není termín „firemní školka“ upraven. Novela školského zákona nezavedla pro „firemní školky“ samostatný slovní pojem, ale využívá opisu „mateřská škola určená ke vzdělávání dětí zaměstnanců zřizovatele nebo jiného zaměstnavatele“.
Pro zaměstnavatele, který zřizuje mateřskou školu pro děti svých zaměstnanců nebo pro děti zaměstnanců jiného zaměstnavatele platí obdobné podmínky jako pro jiné zřizovatele (vyjma některých ustanovení). Nicméně tato oblast spadá do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Zákon o dětské skupině upravuje nový typ péče o děti a nastavuje základní právní rámec poskytování služby péče o dítě na nekomerční bázi, která má být určitou alternativou výchovné a vzdělávací péče poskytované dětem v rámci oficiálního systému předškolního vzdělávání v České republice. Dětská skupina může pomoci tam, kde zřizovatelé (tedy i zaměstnavatelé) nedosáhnou na klasickou MŠ například z důvodu menšího počtu dětí nebo mladších děti či limitujících prostorových podmínek.
Zákon o dětské skupině upravuje minimální standard hygienických požadavků na prostorové a provozní podmínky, se zvyšujícím počtem dětí se zvyšují nároky na tyto prostory. Podmínky jsou nastaveny tak, aby plně respektovaly potřeby dítěte, jeho zdravý vývoj a charakter činnosti péče o dítě a zároveň zajišťovaly ochranu zdraví dětí.
Zákon o dětské skupině také doprovázejí související daňová opatření, která působí jednak ve směru k rodičům, tj. především usnadňují jejich dřívější návrat na trh práce, a to formou slevy na dani, a jednak ve směru k poskytovatelům služeb péče o dítě, tj. především směrem k zaměstnavatelům, a to formou daňové uznatelnosti výdajů/ nákladů na provoz zařízení.
Kdo může poskytovat službu dětské skupiny a za jakých podmínek?
Poskytovatelem služby péče o dítě v dětské skupině je například zaměstnavatel. Poskytovatel nicméně může poskytovat službu péče o dítě v dětské skupině rodiči též na základě dohody s jiným zaměstnavatelem, jehož zaměstnanec-rodič má o péči v dětské skupině zájem.
Poskytovatelem může být také ústav, právnická osoba registrovaná nebo evidovaná podle zákona o církvích a náboženských společnostech, územní samosprávný celek nebo jím založená právnická osoba, obecně prospěšná společnost, nadace nebo nadační fond, vysoká škola, nebo spolek.
Poskytovat službu péče o dítě v dětské skupině lze jen na základě oprávnění k poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, které vzniká dnem zápisu fyzické nebo právnické osoby do evidence poskytovatelů. Zápis do evidence poskytovatelů provádí na žádost fyzické nebo právnické osoby o zápis do evidence poskytovatelů MPSV. Podmínkou je dosažení věku 18 let a plná svéprávnost, jde-li o fyzickou osobu, která bude poskytovatelem.
Zákon dále konkrétně stanoví podmínky poskytování péče, např. počet dětí na pečující osobu, maximální počet dětí v dětské skupině, požadavky na odbornou způsobilost pečujících osob, hygienické a provozní požadavky aj.
Je cílem dětské skupiny „jenom“ péče o děti anebo má i širší vzdělávací a výchovné ambice?
V prvé řadě je na rodiči, aby se svobodně rozhodl, zda službu dané dětské skupiny využije či nikoliv, zejména s ohledem na to, zda je přesvědčen, že právě tato služba bude vyhovovat specifickým potřebám jeho dítěte. Zákon přitom dále vyžaduje, aby poskytovatel uzavřel s rodičem písemnou smlouvu, ze které budou pro obě smluvní strany nesporně vyplývat podmínky, za jakých bude sjednaná péče probíhat, přílohou je také provozní řád a také výše zmíněný plán péče a výchovy. Tvůrci návrhu zákona vycházeli z toho, že alternativní služba péče je definována především svým obsahem, tedy plánem výchovy a péče, a zde ponechali na volné úvaze poskytovatele, jaký typ péče bude svým klientům – dětem a rodičům, nabízet a poskytovat. Péče o dítě v dětské skupině je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.
Jaký plán výchovy a péče bude vytvořen, je v plné kompetenci poskytovatele, samozřejmě rodič, který dítě do dětské skupiny svěřuje, je s plánem výchovy a péče srozuměn. Rodič má možnost se tedy rozhodnout, zda plán výchovy a péče (a poté poskytování péče o dítě jako takové) splňuje jeho představy, zda odpovídá věku a potřebám dítěte.
Zaměstnavatelé si v minulosti často stěžovali, že je pro ně při implementaci projektu firemní školky téměř nemožné zajistit hygienický standard vyžadovaný zákonem. Došlo v tomto směru v kontextu zakládání a provozu dětské skupiny k nějakému zjednodušení?
Ve srovnání s požadavky pro mateřské školy a živnosti péče o děti byly nastaveny hygienické a provozní požadavky adekvátně počtu dětí, a to pro děti do počtu 4, pro děti od počtu 5 do 12 dětí.
Pro dětské skupiny od 13 dětí jsou hygienicko-technické podmínky nastaveny dle současně platných technicko-hygienických požadavků na obdobné služby, tedy MŠ a živnosti. Tyto uvedené požadavky byly upraveny ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a diskutovány v rámci několika připomínkových řízení.
Současně Poslanecká sněmovna schválila během projednávání zákona o dětské skupině doprovodné usnesení, ve kterém vyzvala vládu, aby Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy posoudilo stávající hygienické parametry činnosti mateřských škol a dopad úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví a aby zvážilo revizi hygienických parametrů činnosti mateřských škol tak, aby se zvýšila využitelnost stávající infrastruktury obcí pro předškolní vzdělávání.
Kdo v případě dětské skupiny odpovídá za kvalitu a bezpečí poskytované služby?
S ohledem na skutečnost, že právní úprava si od začátku kladla za cíl nastavit skutečně jen základní podmínky fungování služby, ponechává zákon rodičům a poskytovatelům dostatečný prostor k uzpůsobení činnosti a k fungování dětské skupiny podle vlastních představ. Poskytovatel uzavírá s rodičem písemnou smlouvu, kde si ujednají podmínky péče o dítě, přílohou je také provozní řád a plán výchovy a péče.
Poskytovatel tedy má povinnost mít zpracovaný plán výchovy a péče, současně podle potřeb dětí může zvolit i kvalifikaci personálu (zákon stanovuje široké spektrum odborných způsobilostí pečujících osob-zdravotnické, pedagogické, sociální i profesní kvalifikaci chůvy) a povinností je uzavřít
pojištění odpovědnosti za újmu a povinnost vést evidenci dětí.
Plnění podmínek stanovených zákonem o dětské skupině kontroluje v oblasti hygienických požadavků na stravování, prostory a provoz krajská hygienická stanice, další podmínky poskytování péče a dodržování povinností stanovených zákonem pak Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.
