Myšlenka prosadit vyšší vzdělání pro dívky se v druhé polovině 19. století stávala stále naléhavější a dostávala se do popředí v hovorech středostavovské společnosti i v idejích spolků, které tehdy vznikaly. Přibývalo totiž zejména měšťanských rodin, které zaujímaly stále významnější postavení ve veřejném životě. Neměly však dostatečné ekonomické zázemí na to, aby umožnily svým dcerám, v případě že se neprovdají, odpovídající životní postavení a společenskou vážnost. Ženský vzdělávací spolek, Americký klub dam, dívčí měšťanská škola atd. vzdělávaly dívky (a ženy) v praktických i teoretických oborech, ale nezaručily jim stejné postavení, jako měli muži. Pro řadu veřejných pozic totiž bylo požadováno vysvědčení o určitém typu vzdělání, a to bylo pro dívky v habsburské monarchii nedostupné. Univerzitní vzdělání jim bylo dlouho zcela odepřeno.
Iniciativa ke vzniku Minervy
Průlom přišel v roce 1890. Spolku Minerva, který v tom roce vznikl ze soukromé iniciativy Elišky Krásnohorské (1847–1926), Karolíny Světlé (1830–1899) a dalších žen, se sice nepodařilo prosadit vznik státního (nebo zemského) dívčího gymnázia, jak si původně představovaly, ale otevření soukromého gymnázia se uskutečnit podařilo.
Spolek Minerva oficiálně vznikl na jaře 1890 a vstoupil do obecného povědomí jako iniciátor petice vídeňské vládě s takřka pěti tisíci podpisy, volající po otevření klasického dívčího gymnázia provozovaného z veřejných prostředků. Díky podpoře mladočeského poslance Karla Adámka se petice dostala až na půdu předlitavské říšské rady, kde však širší podporu nenašla.
Otevření gymnázia
Gymnázium stejného jména jako spolek – tedy Minerva – bylo přesto v témže roce otevřeno. Díky neutuchající činorodosti zejména Elišky Krásnohorské, ale i jejích spolupracovnic, se podařilo získat dvě místnosti v chlapecké škole v Pštrossově ulici na pražském Novém Městě, dále přemluvit několik profesorů chlapeckého gymnázia, aby tam začali vyučovat, a shromáždit základní učební pomůcky, aby mohl být ohlášen zápis ke studiu. V září 1890 se zapsalo více než 50 adeptek mezi 14-20 lety, které chtěly na gymnázium nastoupit. Vzhledem k velké povodni toho roku a poloze školy nedaleko řeky, se tak stalo až na samém konci září 1890, o několik týdnů později oproti začátku běžného školního roku. Minerva se stala prvním dívčím gymnáziem ve střední Evropě, např. v Německu bylo dívčí gymnázium (v Karlsruhe) otevřeno až o dva roky později.
Foto: Profesorský sbor Minervy (v 1. řadě uprostřed v klobouku Eliška Krásnohorská), Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies, o.p.s.
Nastoupilo 53 žaček, z nichž velká část vydržela na škole až do složení maturitních zkoušek při absolvování předmětů běžného klasického chlapeckého gymnázia s důrazem na hodiny latiny a řečtiny. V polovině devadesátých let první skupina dívek i úspěšně odmaturovala. Maturitní zkoušku musela absolvovat na klasickém chlapeckém Akademickém gymnáziu na Novém Městě, Minerva (stále soukromý ústav) sama dostala od ministerstva kultury a vyučování právo maturity až v roce 1908. Prvních více než dvacet let činnosti Minerva zůstala jen soukromým gymnáziem, teprve v době kolem první světové války ji pod svá ochranná křídla vzalo město Praha.
Podmínky studia
Studium bylo zpoplatněno poměrně vysokou částkou, kterou však řada rodin ráda uhradila, protože věřily, že vzdělání otevře dívkám cestu k lepšímu životu. Tato cesta však nebyla přímočará, protože první generace minervistek byla zejména většinou mužské části společnosti nahlížena s obavami, jak se postaví k tradičním rodinným hodnotám. Většina prvních absolventek se poté věnovala kariéře učitelek, kde byl ovšem v té době vyžadován celibát.
Jen pomalu se pak od počátku 20. století dařilo prolamovat tuto společenskou nedůvěru, začleňovat ženy do pracovních kolektivů, kde se vyžadovalo vzdělání, a vydobývat jim tam odpovídající respekt i ohodnocení. Studium na vysoké škole bylo od roku 1897 umožněno na filozofických fakultách, od roku 1900 na lékařských fakultách a teprve po roce 1918 bylo možno studovat technické obory. V této cestě k úplné emancipaci pokračovalo, nicméně až dosud není u cíle.
Jedna za všechny
Jednou z prvních absolventek Minervy se stala Helena Tuskanyová, nar. 14. května 1873 v Praze v početné rodině drážního inspektora jako nejstarší z osmi dětí. Po maturitě začala jako jedna z prvních dívek studovat filozofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1899 úspěšně složila státní učitelskou zkoušku pro střední školu a stala se spolu s Marií Fabiánovou jednou ze dvou prvních středoškolských profesorek. Po absolvování fakulty nastoupila jako pedagožka na Minervu, roku 1902 přešla na dívčí gymnázium brněnského spolku Vesna, kde strávila zbytek kariéry. Vzhledem k povinnému celibátu učitelek zůstala neprovdána, bez rodiny. Je autorkou učebnice Všeobecný dějepis pro dívčí lycea z roku 1921. Zemřela 30. května 1921 v Praze ve věku 48 let. Pohřbena je na Olšanských hřbitovech.
Foto: Veselovský, E., Minervistka, kostumní kuplet z repertoiru Nory Sodomové. Edice Dámská veselost, sbírka kupletů, duet a scén pro dámy s průvodem piana. Nakl. Josef Šváb, Praha, Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies, o.p.s.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).