Proč jsme součástí odborové organizace ALICE. Už od nepaměti se péče o druhé bere jako „ženská práce“ a často tedy nebývá uznaná jako plnohodnotné zaměstnání, které si zaslouží důstojné ohodnocení. Nezřídka slýcháme, že úkolem žen ve společnosti je, aby se staraly.
Podle některých lidí je péče přirozenou součástí ženské povahy – tento motiv je obsažený ve výchově dívek, vidíme ho v televizi i v reklamě. Podle tohoto názoru ženský život nedává smysl, pokud se ženy nestarají o druhé a nepečují o své děti, svého muže nebo o své rodiče. Proč by tato práce měla být tedy slušně ohodnocená?
Tím se dostáváme k sociální práci a péči: pečující, pracující v sociálních službách a sociální pracovníci a pracovnice – většinu těchto profesí vykonávají ženy (pozn: celkově v sociálních službách a péči pracuje přibližně 86 % žen a 14 % mužů, na vedoucích pozicích je následující genderové rozložení: cca 57 % žen a 43 % mužů - podle dat MPSV zpracovaných členkou ALICE). Jen málokdy se setkáme s mužem pečovatelem nebo sociálním pracovníkem, a pokud ano, tak převážně ve vedoucí pozici. Pečovatelky přitom dělají stejně náročnou práci a často mají mnohaleté zkušenosti. Společenská představa o péči jako o neplacené ženské práci se odráží i v pracovních podmínkách v sociálních službách. Málokdo má ale představu o tom, co všechno péče obnáší.
Péče se dotýká všech. Sociální pracovnice a pracovníci se starají o lidi všech věkových kategorií od malých dětí, přes dospívající, dospělé, kteří nezvládají požadavky kladené společností, až po seniory a seniorky odkázané na pomoc jiného člověka. Pracujeme s lidmi s hendikepem, s psychicky nemocnými lidmi, s lidmi se závislostmi, pomáháme lidem bez domova navrátit se k důstojnému životu.
Nedostatečné ohodnocení této práce není jediným neduhem v sociálním sektoru. Denně jsme vystaveni stresu z toho, že nestihneme zadanou práci, nemáme dostatek ochranných prostředků, musíme skousnout spoustu často zbytečné byrokracie a administrativy. Potkáváme se s těžkými tématy svých klientů a klientek, která jim pomáháme řešit. Naše práce je nezbytná, což se ukazuje nejvíce v těchto dnech, kdy je celá společnost naruby kvůli koronavirové krizi. Jsme pracovnice a pracovníci v první linii, ale naše práce je často neviditelná, nepochopená a mimo krizové situace se na ni neustále zapomíná.
Jsme odborníci a odbornice, bez kterých by se naše společnost potýkala s mnoha sociálními problémy. Odměnou za naši náročnou práci je nám zatím nízká prestiž našeho zaměstnání a finanční ohodnocení hluboko pod průměrným platem bez vidiny dlouhodobého zlepšení.
Všechny výše uvedené skutečnosti zapříčiňují vysokou fluktuaci zaměstnanců a zaměstnankyň v sociálních službách, kapacitní podstav a tudíž následné přesčasy stávajících pracovnic a pracovníků. Na rozdíl od jiných profesí nelze s péčí o člověka přestat, protože služba nemá dostatek personálu. Proto jsme se rozhodli organizovat se a spojit své síly v odborové organizaci ALICE, oficiálně nazvané MO UZO [Místní organizace Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb – pozn. redakce] zaměstnankyň a zaměstnanců v sociálních službách.
ALICE je sektorová odborová organizace. Spojili se v ní pracovníci a pracovnice sociálních služeb napříč organizacemi a druhy vykonávané práce. To je v našem oboru důležité zejména ze dvou důvodů. Proto, že nás dlouhodobě trápí velká fluktuace zaměstnanců a zaměstnankyň a nespokojení pracovníci a pracovnice se často přelévají mezi organizacemi ve snaze najít alespoň o něco důstojnější pracoviště, takže je důležité pracovat na zlepšení podmínek plošně a zabránit odlivu profesionálů a profesionálek do jiných odvětví. Druhým důvodem je, že naši práci ovlivňuje i vláda na národní úrovni a pouze skrze naše propojení se můžeme zasadit o zlepšení jak pro nás, tak pro naše služby.
Sociální služby tradičně zaměstnávají zejména ženy a není tedy náhoda, že jsou dlouhodobě podceňované a podhodnocené. Zastoupení žen v sociálních službách ilustruje, jak se genderová nerovnost projevuje v našich každodenních životech. Právě proto je důležité, abychom se v odborech zaměřili na tento aspekt sociální práce v ideové a praktické rovině.
K praktické rovině: Výbor ALICE v současnosti tvoří ženy. V sociální sféře není obvyklé, že by ženy vždy obsazovaly vedoucí pozice, a to i přesto, že jsou často zkušenější nebo vzdělanější, než jejich mužské protějšky. V ALICI rozhoduje entuziasmus a zapálení. Ženy tak nejen demokraticky určují směr, kterým se ALICE vydá, ale zároveň ukazují, že je normální mít ženy ve vedoucích rolích.
K ideové rovině: Jako je pro nás důležitá genderová rovnost, pro komplexní pochopení problémů zaměstnanců a zaměstnankyň v sociální sféře a jejich efektivní řešení je nezbytné, aby ve vedení i v ostatních funkcích byly zastoupeny všechny profese, které v sektoru pracují. Nejsou to jen vysokoškolsky vzdělaní sociální pracovníci a pracovnice, ale také pracovníci a pracovnice v sociálních službách a pečovatelé a pečovatelky, jejichž pracovní podmínky patří k nejtěžším, a kteří a které patří k těm managementem nejvíce opomíjeným.
Do sociální sféry jsme většinou nevstupovaly s vidinou blahobytu, ale kvůli smyslu, který nám naše práce dává. Pracujeme dobře a s láskou a často nad rámec stanovených povinností. Za to chceme od státu, společnosti a zaměstnavatelů to samé, co lidé, kterým pomáháme: respekt a férové jednání.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).