Doba, po kterou matky zůstávaly doma s dětmi, se v české společnosti během posledních dekád prodloužila. O děti narozené v 60. letech či na začátku 70. let celodenně pečovalo více než 75 % matek maximálně dva roky (nejčastěji však maximálně jeden rok) do návratu do zaměstnání nebo do narození dalšího dítěte. O děti narozené v druhé polovině 70. let, takto pečovalo maximálně dva roky již jen 62 % matek, zbytek byl doma déle (zpravidla do tří let). S dítětem narozeným v 80. letech zůstalo doma do návratu do zaměstnání nebo do narození dalšího dítěte maximálně dva roky jen zhruba 50 % matek. A od 90. let zůstává doma s dítětem maximálně dva roky již jen 30 % matek, přičemž více než 25 % matek zůstává doma s dítětem do návratu na trh práce nebo do narození dalšího dítěte dokonce déle než tři roky.
Prodlužování doby, po kterou matky celodenně pečovaly o každé jedno ze svých dětí, bylo doprovázeno změnami meziporodních intervalů. Doba mezi narozením prvního a druhého dítěte se v 70. letech 20. století nejdříve zkrátila, aby se později, zejména v 90. letech, opět prodloužila. Zkrácení meziporodního intervalu v 70. letech pravděpodobně přispělo k rozšíření praxe celodenní péče o dítě do doby porodu dalšího dítěte bez meziporodního návratu na trh práce. Tato praxe se stala dominantní u matek narozených v 50. letech (tj. rodících zejména v 70. letech), a pak se i nadále rozšiřovala. A rozšiřovala se dokonce i tehdy, kdy se interval mezi narozením prvního a druhého dítěte zvyšoval. Matky více než jednoho dítěte tedy v ČR často a stále častěji navazují těhotenstvím na celodenní péči o své předchozí dítě. Na trh práce se vrací až poté, co ukončí celodenní péči o své nejmladší dítě. To je ovšem v současné době vzhledem k meziporodním intervalům a délce celodenní péče o každé z narozených dětí již poměrně dlouhá doba, která komplikuje postavení matek na trhu práce. Zpět ke svému zaměstnavateli se následně vrací méně než polovina matek. To je v evropském srovnání velmi nízký podíl.
Ačkoliv zaměstnávání na krátkodobé pracovní smlouvy není pro ČR typické, neplatí to v případě matek vracejících se na trh práce. Mezi pracujícími matkami s dítětem mladším sedmi let jich v roce 2010 třetina pracovala s krátkodobou pracovní smlouvou, případně na dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti. Mezi pracujícími matkami s nejmladším dítětem ve věku sedm až deset let jich byla čtvrtina. Teprve mezi pracujícími matkami, jejichž děti byly starší 15 let, jejich podíl klesl pod 15 % ve prospěch pracujících se smlouvou na dobu neurčitou.
Kvantitativní analýza statistických dat odhalila výše uvedené trendy. Kvalitativní analýza biografických rozhovorů se 48 matkami, narozenými od 40. do 80. let 20. století, pomohla porozumět omezeným možnostem, v jejichž rámci se ženy rozhodují o kombinování práce a péče, a tak i procesům, které stojí za prodlužováním období ekonomické neaktivity matek v ČR. Na jedné straně stojí ideál celodenní mateřské péče o děti mladší tří až čtyř let, ke kterému se vztahovaly nebo se vůči němu vymezovaly zejména ty matky, kterým se narodily děti v posledních dvou desetiletích. Matky, které se do zaměstnání vracely před dosažením třetího až čtvrtého roku věku dítěte v době, kdy mohly čerpat tří (od začátku 90. let) až čtyřletý rodičovský příspěvek (od poloviny 90. let), cítily zpravidla potřebu toto rozhodnutí obhajovat. Na druhé straně ukázaly rozhovory také vliv rodinné politiky, která po roce 1989 účinně bránila většině matek, aby se do zaměstnání vrátily dříve (např. ztráta nároku na rodičovský příspěvek při využívání jeslí/ mateřské školy, ceny zařízení péče o nejmenší děti apod., které přispívaly k vysoké míře efektivního zdanění výdělečné činnosti matek). Biografické rozhovory navíc ukázaly na nízkou vymahatelnost práva na návrat matky k původnímu zaměstnavateli. Zejména v malých firmách se ženy necítily oprávněné vyžadovat naplňování zákona o ochraně zaměstnání a přistupovaly na rétoriku zaměstnavatelů o jejich nevýhodnosti jako zaměstnankyň.
Analýza biografických rozhovorů umožnila také prozkoumat některé z cest, které vedou k rozšiřující se praxi zaměstnávání matek na krátkodobé pracovní smlouvy. Vedle neplacené práce v domácnosti a péče si řada matek malých dětí oficiálně či neoficiálně přivydělávala. Jestliže spočívalo břemeno pečovatelské práce na matkách, na závazek stálého zaměstnání často v době, kdy již výdělečnou činnost vyhledávaly, nemohly přistoupit. Zpočátku volily jen občasné brigády v době, kdy mohl péči o děti zajistit někdo jiný. Z krátkodobého hlediska se jim toto řešení jevilo výhodné, z dlouhodobého hlediska ale znamenalo komplikace při hledání stabilní práce na plný úvazek, z důvodu oslabení kvalifikace, ztráty kontaktu s původním zaměstnavatelem či s bývalou profesí. Jako překážka pro nástup do stálého zaměstnání se v rozhovorech také ukázaly změny v dělbě práce v domácnosti a pojetí její a jeho výdělečné činnosti poté, co se žena stala matkou. (1)
(1) Více informací lze získat v následujících publikacích: Hašková, H. 2014. „Načasování a kombinování práce a péče o malé děti.“ Pp. 183-208 in Hašková, H. (ed.) Vlastní cestou? Životní dráhy v pozdně moderní společnosti. Praha: SLON; Hašková, H. 2011. „Proměny časování a způsobu návratu matek do zaměstnání." Gender, rovné příežitosti, výzkum 12 (2): 40-52. Dostupné zde.
Práce na článku byla podpořena Grantovou agenturou ČR, projekt č. 15-13766S.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).