Proč slaďovat

Myšlenka, že lidé nežijí jen prací, ale je pro ně důležitý i soukromý a rodinný život, není už nijak nová. Představa lidí jakožto lidských zdrojů je již většinou překonaná. Nabízí se srovnání s energetickými zdroji. Můžeme těžit fosilní paliva, dokud to jde, zdevastovat krajinu, nemyslet na budoucnost a po vyčerpání zdroje těžbu přemístit, nebo můžeme upřednostnit dlouhodobou udržitelnost, zohledňovat širší souvislosti a myslet na ekologický aspekt.

Pokud jsme v pozici zaměstnavatele, je tou dlouhodobou udržitelností samozřejmě spokojený zaměstnanec či zaměstnankyně, kteří rádi dělají svou práci, proto ji odvádí kvalitně a my proto nemusíme hledat jiné lidi do týmu. Neměli bychom ale zapomínat ani na ten ekologický rozměr, kterým je jakási etika, potřeba dělat věci správně bez ohledu na to, jestli nám něco přináší nebo nikoli. Umožnit skloubení práce s osobním životem je důležité prostě proto, že jsme lidé a nežijeme jen prací. Naše životy jsou mnohem pestřejší.

Slaďování jen pro matky

Při zmínce o slaďování nás jako první většinou napadne práce a rodina. Přivést děti do školky či školy, odvést je na kroužky, vyzvednout z družiny, nakoupit, uvařit… Tímto směrem se ubírají myšlenky nejčastěji, ale omezit se pouze na tento rozměr by bylo chybou. Ne každý je rodič a i rodiče mají celou řadu dalších potřeb či zájmů. Koncept slaďování zahrnuje i otázku zdraví, štěstí, kariéry, odpočinku. Nesoustředí se pouze na rodinné a pečovatelské závazky, jejichž slaďování obecně ukotvuje i platná pracovně právní legislativa, byť realita někdy bývá komplikovanější než litera zákona. A rozhodně necílí pouze na ženy jako potenciální příjemkyně aktivit zaměřených na slaďování s vizí skutečnosti, že právě ony se nejvíce starají o rodinu. Péče není výlučně ženským fenoménem, a proto nemá a nemusí automaticky ležet na bedrech žen. Ve většině rodin existují dva lidé, kteří mají dítě a mohou péči sdílet. Výchova a vzdělání je tedy záležitostí obou. 

Stejně tak nelze omezovat slaďování pouze na oblast péče o svou primární rodinu, tedy malé děti. Je nutné tento koncept rozšířit i o péči o další závislé osoby, stárnoucí rodiče, prarodiče, ale i sebe sama. A ani zde nehrají ženy prim, všichni mají plné právo věnovat se sami sobě a práci kombinovat s časem pro sebe, pro své zdraví, pro svůj rozvoj nebo třeba pro rozvoj komunity.

Osobní život do práce nepatří?

Teorie životního cyklu názorně ukazuje, že s měnícím se věkem nám život přináší různé výzvy. To, že některé věkové kategorie nemají na první pohled přímé závazky péče, neznamená, že tuto péči skutečně neposkytují, či poskytovat v budoucnu nebudou. Zároveň také ukazuje, že výzvám, kterým jedni čelí aktuálně, druzí čelili v minulosti, nebo jim budou čelit v budoucnosti.  

Z toho bychom se měli poučit. Už delší dobu se mluví o tom, že nastupující generace čelí přeměně pracovního trhu, lidé musí být flexibilní a tímto směrem by mělo být vedeno i vzdělávání. Mluvíme o věčném učení se. Možná není od věci se podívat na onen životní cyklus a inspirovat se právě jím. V osobním životě jsme zvyklí pružně reagovat na změny, procházet různými etapami, učit se nové věci. K tomu, abychom ale mohli žít v permanentní změně, čímž vlastně stárnutí je, potřebujeme zázemí, kde se budeme cítit dobře.

Převedeno do firemní či obecně zaměstnavatelské oblasti, je potřeba vytvářet stabilní prostředí, které bude zároveň schopné vycházet vstříc různým potřebám zaměstnaných a aktuálně reagovat na měnící se charakter těchto potřeb. Poskytovat podporu zaměstnaným ve chvílích, kdy stojí před různými životními výzvami, které k lidským životům prostě patří, by nemělo být vnímáno jako benefit, ale jako něco samozřejmého. Předstírat totiž, že osobní život a události, které přináší, do práce nepatří, a že si je má člověk řešit odděleně, je velmi liché. Striktní oddělení osobního života od pracovního je možné pouze ve chvíli, kdy bychom nepracovali s psychikou jedince. A dokud pracujeme s lidmi, pracujeme i s jejich emocemi, kterým nejen v práci čelí. Moderní personální práce si toho je dobře vědoma a rozvíjí tedy i programy na podporu slaďování. 

Management slaďování

Management slaďování můžeme vnímat jako systémově řízenou aktivitu v rámci firmy či organizace, a to i na individuální úrovni – jednotlivých vztahů na pracovišti, zároveň se ale dotýká mikroúrovně jednotlivých rodin. Prostě „nějak si to zařídit“ musíme, je jen otázka, jak moc obtížné to pro nás bude. Pokud má zaměstnavatel vytvořeny dostatečně efektivní nástroje, situaci to zjednodušuje všem zúčastněným. Daný člověk ví, jak má postupovat, na co má nárok, systém je spravedlivý, do hry nevstupují sympatie či antipatie dalších zainteresovaných, například nadřízených či kolegů a kolegyň. Velkou výhodou je i to, že pokud organizace poskytuje dostatečný prostor pro slaďování, nemá člověk potřebu využívat nástroje, kterém mu legislativa umožňuje, ale které situaci často komplikují právě zaměstnavatelům. Laicky řečeno, kde je snaha se domluvit, tam to většinou jde a profitují z toho obě strany. Výhody jak na osobní úrovni (zaměstnanecké), tak na organizační (zaměstnavatelské) dobře vystihuje následující rámeček:

Management slaďování

	Pozitiva aktivního přístupu ke slaďování	Negativa absence možnosti slaďování
Osobní úroveň	Vyšší spokojenost  Vyšší motivovanost  Více času na rodinu  Kladný vztah k zaměstnavateli	Nutnost řešit si vše individuálně snižuje kolektivního ducha Vnitřní nezájem a vyšší touha zaměstnání opustit  Zvýšení pracovního nebo rodinného stresu  Syndrom vyhoření, potenciálně překlopen do zdravotních problémů
Organizační úroveň	Zařazení mezi CSR aktivity  Konkurenční výhoda – budování pozitivního PR a image firmy jako vstřícného zaměstnavatele Spokojenější zaměstnaní  Méně absencí Menší fluktuace Snižování nákladů (méně náborů, méně vytížené kanceláře apod.)  Vyšší loajálnost	Nízká zainteresovanost zaměstnaných  Obtížně nastavitelné společné cíle Klesající výkonnost  Nárůst absencí  Ztráta/oslabení image firmy na trhu práce

 

Management slaďování se ale netýká jen vztahu zaměstnaných vs zaměstnavatel, dopadá na život každého člověka, který chce žít svůj život nejen prací, ale i svým osobním životem. Mohlo by se zdát, že pružná pracovní doba, zkrácený úvazek či firemní školka to jednoduše vyřeší. Pravdou ale je, že uspořádat si vlastní život není vůbec jednoduchá věc. Chtějme po zaměstnavatelích, aby rozšiřovali paletu nástrojů, které vedou ke snadnějšímu zvládnutí našich povinností i naplnění našich snů a plánů, požadujme, aby společnost akceptovala, že lidé nejsou jen pracovní síla. Přijměme ale zároveň vlastní díl zodpovědnosti za to, jak to všechno poskládat tak, aby to i v práci fungovalo. Protože s přibývajícími možnostmi a svobodami přibývá i zodpovědnosti. 

A pokud trochu tápete, s čím vším slaďování souvisí, a přemýšlíte, jestli se Vám daří nebo zas tak moc ne, zkuste si náš online kvíz, který jsme pro Vás jako takovou sondu připravili: Kvíz ke slaďování osobního a pracovního života

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *