Kdyby vagíny měly sny, mohly by mít podobu, s níž přichází Marie Lukáčová ve výstavě nazvané Vagina Fantasy, kterou je možné vidět v galerii Artwall na opěrné zdi pod Letenskými sady do konce června. V ní vulvám rostou křídla, chapadla, copy a ústa. Obrazy vagín v podobě květin, lastur či ptáků připomínají surrealistickou tvorbu Toyen a s poetičností i vtipem nabourávají pojetí ženských rodidel jako nečisté tělesné partie spojované s pocitem nejistoty a studu, o níž se pro jistotu raději nemluví.
To, že je tento koncept obscenity ženského pohlaví stále přítomný v naší společnosti, dokazuje i reakce rozhořčené divačky, která výstavu označila za „trestný čin proti lidské důstojnosti“. Autorka se přitom naopak snaží důstojnost ženské tělesnosti hájit. Vymezuje se proti stigmatizaci ženských pohlavních orgánů typické pro moderní západní společnost, která zobrazení vulvy vykázala do oblasti pornografie. Zobrazení vagín mají i politický rozměr. Jsou symbolem feministického odporu namířeného proti silám ve společnosti upírajícím ženám a queer osobám kontrolu nad jejich těly.
„Vaginální monstra“, jak o nich hovoří Lukáčová, jsou bytosti zrozené z pocitu svobody a nespoutané představivosti. Jejich monstrozita má pro autorku pozitivní hodnotu. Je výrazem jejich síly, nezávislosti na společenských konvencích a představách o kráse. Vagíny v podobě autonomních bytostí se vzpírají zpředmětnění a nechtějí být pouhým zdrojem mužské slasti nebo orgánem spojeným s reprodukcí. Zároveň obrazy odkazují k oslavě vulvy coby zdroje ženské erotické energie a s ní spojené spirituality. Představují pro Lukáčovou způsob, jak vymanit ženskou sexualitu a sexualitu obecně z režimu falocentrické logiky, v níž je vše nahlíženo z pozice muže a mužská anatomie a zkušenost se světem je považována za normu.
Ženská těla jsou podřizována patriarchální moci, ať už se jedná o sexuální násilí, které příliš často uniká pozornosti a zůstává bez trestu, případy nucené sterilizace nebo zavádění restriktivních protipotratových zákonů, znemožňující ženám rozhodovat se o tom, co se s jejich těly děje. Do stejné kategorie spadají i transfobní a homofobní kampaně, podpořené v mnohých zemích diskriminační legislativou. Nejde tedy jen o gesto oslavy ženské sexuality, ale i vyjádření podpory polským demonstracím nebo aktivismu bojujícímu za práva sexuálních menšin. Výstava připomíná i stále aktuální kauzu Julie Tsvetkovové, které momentálně hrozí až šest let vězení za provozování stránky na sociálních sítích, kde publikovala stylizovaná zobrazení vagín.
I to je důvodem, proč tato výstava patří do veřejného prostoru. Je výrazem politického ženského sebeurčení a manifestací přístupu, v němž už vagína nebude zdrojem pohoršení a studu, ale hrdosti a rozkoše.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).