Od malička nemám ráda maso, a tak pro mě nebyl problém stát se vegetariánkou. Od malička se mi dělá špatně v autě, tak pro mě nebyl problém se rozhodnout autem nejezdit, dokonce ho i vůbec nemít. Mám konkurenční výhodu v ekologicky udržitelném chování oproti většině lidí kolem mě. Dokonce jsme auto nekoupili ani když se nám narodily děti (a to se při jízdě v něm dělá špatně jen půlce rodiny). Jenže jak známo, planeta se nezachrání tím, že pár lidí se bude chovat na 100 % šetrně, ale tím, že hodně lidí ve svém chování změní alespoň něco. Jak tedy na to? A jak změnit svoje dopravní chování, když padáme do genderové pasti jako matky (rodiče), co se snaží stíhat milion věcí najednou, a auto nám v tom prostě pomáhá (nebo si to aspoň myslíme)?
V Praze je rozvinutá síť městské hromadné dopravy. My bydlíme na jednom příjemném pražském sídlišti se spoustou zeleně, kde je většina míst dostupných pohodlně a bezpečně pěšky, tramvají, autobusem nebo třeba na kole. Přesto před jednou ze dvou místních základních škol každé ráno před osmou nastává kalamita aut rodičů, kteří přivážejí své děti. V jinak poklidné vilové čtvrti se ostatní děti, které jdou do školy pěšky nebo jedou na kole, koloběžce (a jejich rodiče), dostávají v tu chvíli do nebezpečí ze strany různě manévrujících, couvajících a parkujících aut. Proč?
Zvyk je železná košile
Naše dopravní chování je silný návyk, obzvlášť v každodenní rutině. Zvykneme si nějak jednat každý den a ve spěchu a shonu není čas a vůle něco měnit. Jak říká Lorraine Whitmarsh ze Sustrans (národní organizace z Velké Británie, která podporuje používání udržitelné dopravy), ve svém blogu:
„Návyky vznikají, když stejnou aktivitu opakujeme pravidelně, ve stejnou dobu, na stejném místě nebo ve stejné sociální situaci. Akce se pak stává mnohem víc automatickou odpovědí na podnět (např. odchod z domu ve všední den) než výsledkem vědomého uvažování. (…)
Pokud jsou návyky silné, máme tendenci informace o alternativách ignorovat, a to značně ztěžuje možnost návyky změnit. Když však dojde k „narušení“ návyku, otevírá se okénko pro intervenci a změnu. (…) Například díky intervenci zaměřené na podporu využívání veřejné dopravy se podařilo zdvojnásobit podíl cest autobusem mezi lidmi, kteří se nedávno přistěhovali; stejná intervence však neměla žádný dopad mezi starousedlíky v dané lokalitě.“1
V Praze podobně jako v jiných metropolích pozorujeme silný návyk jezdit po městě autem. A to i přes to, že alternativní možnosti tu jsou. Ke zmiňovanému narušení rutiny došlo například při povodních nebo během covidové pandemie. V Praze v roce 2020 skokově narostla cyklodoprava o 30 % a její podíl stále roste. K zásadní změně trendu je ale potřeba, aby na příležitost naskočil i městský a státní aparát a zainvestoval více do úpravy infrastruktury, což se nestalo, rozvoj infrastruktury šel dál stejným tempem podle původního plánu.2
Pro děti to nejlepší
U rodin s malými dětmi vstupuje do dopravního chování ještě mnoho dalších proměnných. Už se nejedná o individuální rozhodnutí, ale silněji nás ovlivňují představy o tom, co je v nejlepším zájmu dětí, potřeba bezpečí, náš životní styl, potřeby slaďování rodinného a pracovního života a určitě (ne)dostupnost jiných druhů dopravy než je auto a jejich kvalita.
Jezdit autem je běžné i pro mnohé bezdětné, s dětmi se zvyk spíše posílí. „Jsi těhotná? No tak to si to auto už konečně pořídíte, že?", říkali mi. Nestalo se tak. „Čekáš druhé dítě? No tak teď už musíte!“, říkali nám dál. Auto jsme ani tak nepořídili. Zvládli jsme to a teď s dětmi, které chodí po svých a na zádech si nosí batůžky, už téma zas není aktuální. Dlužno dodat, že kromě výborné dostupnosti hromadné dopravy nám do karet hraje i to, že máme s manželem převážně kancelářskou práci s možností flexibility a home office, školku i školu v místě bydliště. Kroužky máme v místě bydliště nebo na ně jezdíme MHD a vybíráme ty, které jsou dostupné. Chatu nemáme a místo dovolené volíme tak, abychom se tam dostali autobusem nebo vlakem. Nemusíme se pravidelně starat o nemocné nebo potřebné členy a členky rodiny, když je to nárazově potřeba, jede se taxíkem.
Genderovanost dopravního chování
Do dopravního chování žen a mužů, především v rodinách, také zasahuje typické rozdělení genderových rolí ve společnosti a změna chování směrem k udržitelnosti není jednoduchá. Jak ukázal celonárodní průzkum Ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu z roku 2021, muži realizují více cest než ženy do placeného zaměstnání a na služební cesty, zatímco ženy více doprovázejí členy a členky rodiny, o které pečují, jezdí také více na nákupy a také mívají jejich dopravní cesty více cílů (zařizování), cesty řetězí (tzv. multimodalita). Výzkum také ukázal velký rozdíl v dostupnosti a užívání osobního automobilu (který je nejčastěji využívaným dopravním prostředkem). Více aktivních řidičů je mezi muži a také častěji než ženy vlastní řidičský průkaz.
Rozdíl je také v přístupu k dopravní problematice: „Ačkoliv vlastnictví auta považují ženy za nedílnou součást života v moderní společnosti ve stejné míře jako muži, ve srovnání s nimi ženy ve větší míře podporují aspekty udržitelné dopravy, jako je budování veřejných prostranství bez aut, nutnost řešení negativních dopadů automobilismu na životní prostředí či myšlenku, že by lidé měli omezit jízdu autem. Ženy jsou empatičtější k alternativním a udržitelným způsobům mobility a uvědomují si ve větší míře dopady extenzivní automobilové dopravy na životní prostředí. Ženy také tráví více času chůzí než muži.“3
Cesta ke změně
Nemusíme hned všichni sedat na jízdní kolo, o tom to není. Zásadní je motivace. Tu můžete čerpat z ekologického přesvědčení, ale motivace může být i osobní. Třeba že se potřebujete více hýbat. Nebo že chcete aktivněji trávit čas se svými dětmi a na kole nebo pěšky je to příjemnější než v autě. Nebo prostě potřebujete ušetřit.
Tady je pár konkrétních tipů:
Využijte změnu – přestěhování na nové místo, operace či překonání zdravotních obtíží, změnu zaměstnání – a zkuste se nevracet ke starému dopravnímu chování tam, kde vám nové, udržitelnější, prospěje.
Nebojte se jít „proti proudu“. Nebojte se prostě jednou nezávazně zkusit udělat věci jinak. Vytvořte si plán a podmínky, aby to jeden den šlo realizovat. Všichni jezdí autem? Vy nemusíte, pokud nechcete. Je to jen vaše rozhodnutí. Je možné, že pokud vás ostatní uvidí na kole na cestě do práce, budou vás obdivovat, a někoho třeba strhnete svým příkladem a začne jezdit taky.
Není potřeba být maximalistou*kou. Když necháte auto doma jednou, dvakrát v týdnu, i to se počítá. Můžete dopravní cesty a dopravní prostředky nebo pěší chůzi i chytře kombinovat.
Pokud chcete změnu a nevíte, jak na to, můžete se inspirovat - existují organizované tandemové cyklojízdy, které vám ukáží nejlepší cestu třeba do práce nebo naplánují nejlepší trasu.
Zjistěte si, kde jsou parkoviště PARK and RIDE (KISS and RIDE) pro jízdu autem kombinovanou s MHD. Zjistěte si nejlepší trasu do práce. Také je dobré vědět, které tramvajové linky a na kterých trasách vám vezmou kolo do tramvaje.
Zapojte se do programu Pěšky do školy a zlepšete dopravní situaci u školy, kam chodí vaše děti.
Přidejte se do kampaně Do práce na kole, domluvte se s kolegy a kolegyněmi, vytvořte tým a dopravujte se měsíc do práce na kole, kombinujte to s chůzí nebo MHD. Uvidíte, že v týmu se to lépe táhne a výzva je velká motivace.
Apelujte na zřizovatele dopravy (dopravní podniky atd.) ve vašem místě a vyjadřujte své požadavky a podněty, týkající se dostupnosti, kvality, kapacity hromadné dopravy a dopravní infrastruktury nebo třeba jejího bezpečí a bezbariérovosti.
Citace:
1) https://www.sustrans.org.uk/our-blog/opinion/2019/november/getting-the-timing-right-is-vital-if-we-are-to-change-travel-habits/ , překlad převzat z https://www.dobramesta.cz/aktuality/1080/je-realne-zmenit-dopravni-chovani (Cit. 5. 11. 2023).
2) https://auto-mat.cz/auto-mat.cz/wp-content/uploads/LAB_covid-brozura_web.pdf (Cit. 5. 11. 2023)
3) https://www.mdcr.cz/Media/Media-a-tiskove-zpravy/Pruzkum-ukazal-rozdily-v-dopravnim-chovani-muzu-a?fbclid=IwAR2bFLeENWssGaPd3_pvu47pTRSiW7AuAvbv7jvIVVlPs__Ypojpf_1JFiM (Cit. 5. 11. 2023)
Použité zdroje:
https://eu.boell.org/en/women-on-the-move-sustainable-mobility-and-gender
https://www.dobramesta.cz/aktuality/1080/je-realne-zmenit-dopravni-chovani
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).
