Debata o budoucnosti práce začala. Diskutuje se o ní ve firmách, v odborech a ve společnosti obecně s narůstající intenzitou. Centrem těchto diskuzí jsou fenomény, které postupně víc a víc pronikají do každodenního slovníku – digitalizace, globalizace, ale také demografické změny či proměny genderových rolí a rodinných vzorců. Tato debata společnost staví před řadu zásadních otázek: Jaká práce bude v budoucnosti považovaná za „dobrou práci“? Bude mít práce pro společnost stejný význam, jako je tomu v současnosti? Jak by mohly vypadat strategie uspořádání nového trhu práce? A jaké související změny budou muset nastat v sociálních strukturách?
Těmito otázkami se mimo jiné zabývali i účastníci a účastnice konference Budoucnost Práce, kterou v říjnu v Praze uspořádalo zastoupení nadace Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice ve spolupráci s Radou vlády pro udržitelný rozvoj a Českomoravskou konfederací odborových svazů. V příspěvkovém bloku o vlivu digitalizace a automatizace v oblasti práce se mluvilo o pozitivních aspektech jako je například vyšší produktivita a celkové zlehčení práce v jednotlivých pracovních pozicích. Zároveň se diskutovalo o tom, jaké další dopady budou mít tyto procesy - na jedné straně je úbytek placené práce v některých sektorech, na druhé straně narůstající počet pracovních činností, které nemohou být automatizovány, zejména výchova, vzdělávaní a profese spojené s pečovatelskými službami.
Tyto pracovní činnosti jsou až dosud ve velké míře, jak uvedla Irene Böckmann z Centra pro sociální výzkum v Berlíně (Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung), vykonávané ženami. Jsou to zároveň profese, které se setkávají se špatným finančním ohodnocením, často vykonávané na částečný úvazek a obecně mají nízkou společenskou prestiž. Pokud se chceme vyrovnat se změnami, které ve světě práce nastanou a již nastávají, je potřeba klást si otázky jak využít a zlepšit podmínky, které poskytuje tento sektor. Důležitým úkolem je v první řadě eliminovat zastaralé, ale přetrvávající přesvědčení, že hodnoty se budují jen tam, kde se vyrábí – ať už jde o auta, stroje nebo počítače, a vzdělávání a pečovatelské služby jsou určeny pouze ke spotřebě, a proto jsou na ně vynakládány minimální investice.
Digitální revoluce, technologický pokrok a změny, které společnost přináší v oblasti práce tak představují velkou výzvu pro veřejnou politiku. Už nejde jen o to zajistit, aby byl dostatek pracovních míst. Do popředí tak vystupuje otázka, jaká práce bude považována v postmoderní technologické společnosti za práci dobrou.
