Jednou z hlavních výtek seniorů vůči dnešním mladým je jejich sebestřednost a materialismus. Naopak mladí seniorům často vytýkají pasivitu, konzervatismus a nezájem o nové zážitky (Trusinová, 2013b). Jací vlastně mladí a starší Češi jsou z hlediska jejich hodnotových orientací? A jak podstatnými zdroji ageismu v české společnosti jsou rozdíly v hodnotách?
Odpovědi pomáhá přinést sociologický výzkum European Social Survey (ESS), v rámci kterého jsou každé dva roky zjišťovány kromě jiného hodnotové orientace obyvatel několika států Evropy. V roce 2010 se do výzkumu zapojilo 19 evropských zemí včetně České republiky. V reprezentativních datech lze srovnat hodnotové orientace lidí různého věku i národností. K jejich zmapování sloužila metoda hodnotových portrétů (Schwartz, 2007). Jedná se o sadu 21 výroků v dotazníku, které popisují různé lidi, přičemž respondent vždy uvádí, do jaké míry mu daná osoba je nebo není podobná (například „Vyhledává každou příležitost, aby se pobavil. Je pro něj důležité dělat věci, které mu přinášejí potěšení.“ nebo „Je pro něj důležité být pokorný a skromný. Nesnaží se přitahovat na sebe pozornost.“). Výroky společně měří čtyři hodnotové orientace vyššího řádu, na které se můžeme podívat blíže.
Jak je to s hodnotami u nás
Podíváme-li se na hodnotový portrét typického mladého Čecha, dvacátníka, nejdůležitější je pro něho hodnota „překročení sebe sama“, neboli budování dobrých mezilidských vztahů, blaho blízkých a tolerance. Mezi čtyřmi měřenými hodnotovými orientacemi je tato tou nejdůležitější pro 38 % mladých Čechů. Na druhém místě je u mladých hodnota „intenzivních prožitků“. Ta znamená touhu zažívat vzrušení z nových dobrodružství nebo také si hédonisticky užívat života a dělat věci, které člověka baví. Jako nejdůležitější ji vybralo 31 % dvacátníků. Na třetím místě je „posílení ega“, neboli vlastní úspěch, moc, bohatství a vydobytý respekt u druhých. To je nejdůležitější pro 18 % mladých. Na posledním čtvrtém místě je s 11 % hodnota „konzervace“, neboli důraz na tradici, dodržování pravidel, bezpečnost a stabilitu.
Jak naopak vypadá hodnotový portrét českého šedesátníka? První příčka zůstává stejná, největší část seniorů má také nejblíže k hodnotě překročení sebe sama (43 %). Na dalších místech už jsou ale výrazné rozdíly. Zatímco pro mladé jsou druhou nejdůležitější hodnotou intenzivní prožitky, ty senioři řadí na konec svého hodnotového žebříčku. Naopak těsně za starostí o mezilidské vztahy je hodnota konzervace (tedy stability, bezpečí, tradice), která je nejdůležitější pro 40 % seniorů. Třetí je pak posílení ega s 10 % (moc, úspěch, respekt, peníze).
Na první pohled by se nám tyto výsledky mohly zdát optimistické z hlediska mezigeneračních vztahů: jak pro mladé, tak pro starší je většinou nejdůležitější dobro druhých a mezilidské vztahy, mladí si vedle toho chtějí hlavně užívat a senioři naopak chtějí své bezpečí a stabilitu. Nikdo nikomu nepřekáží. Až mezinárodní srovnání nám ale odhalí specifika hodnotových orientací Čechů, které jsou jedním z důvodů vysoké míry zkušeností s ageismem, kterou Češi deklarují.
Jak je to jinde v Evropě
Ačkoli hodnota překročení sebe sama, neboli starost o druhé a dobré vztahy je u mladých i starších Čechů nejčastěji na prvním místě, v mezinárodním srovnání je význam této hodnoty pro Čechy nízký. Zatímco v Česku je na prvním místě u přibližně 40 % lidí, například ve Španělsku má tato hodnota mezi mladými jasnou převahu se 78 %, u seniorů je to ve většině zemí více než 70 %, s maximem ve Švédsku (80 %). Češi jsou tedy bez ohledu na věk národem, ve kterém je tolerance a blaho druhých nejméně důležité ve srovnání s ostatními 19 evropskými zeměmi.
Navíc oproti ostatním evropským státům jsou u nás mladí nejvíce zaměřeni na vlastní moc a úspěch. Naopak nejméně je hodnota posílení ega, tedy moc, úspěch a s nimi i peníze důležité pro mladé v jižní a severní Evropě, kde jde o hodnotu spíše okrajovou. Vysvětlením může být jak význam křesťanské morálky, tak ale také satisfakce se svým současným postavením u obyvatel v zemích s vyšší životní úrovní a naopak frustrace a snaha něco dohnat patrná u mladých Čechů. Proto když je českým mladým vytýkána dravost a materialismus, v mezinárodním srovnání je to výtka poměrně trefná. A jak ukazují analýzy dat výzkumu ESS 4, ageismu vůči seniorům je nejvíc právě v zemích, kde jsou mladí lidé málo orientovaní na mezilidské vztahy a hodně orientovaní na vlastní úspěch.
Na druhou stranu čeští senioři mají také svá specifika. Stejně jako mladí jsou i oni v porovnání se svými vrstevníky jinde v Evropě málo orientovaní na blaho druhých. Spolu se Španěly a Poláky jsou také nejkonzervativnějšími seniory Evropy a relativně málo je zajímá hodnota intenzívních prožitků. Rozdíly ve významu hodnoty konzervace u seniorů jsou přitom napříč Evropou markantní (od 13 % seniorů, pro které je tato hodnota nejdůležitější ve Švýcarsku a Nizozemí po 40 % u nás). Ve Švýcarsku, Nizozemí a Dánsku je také nejvíce seniorů, kteří vyznávají zážitky a užívání si života. Souhrnně, podobně jako se starší generace nepletou, když mladé Čechy považují za příliš dravé, se tak ani čeští mladí nemýlí, když generaci svých prarodičů vnímají jako relativně hodně pasivní se sklony ke konzervatismu. Přitom ageismu vůči seniorům je výrazně méně v zemích, kde jsou senioři více aktivní a otevření změnám.
A ještě jeden důvod, proč je v České republice tolik prostoru pro mezigenerační nepochopení. Česká republika je spolu s ostatními postkomunistickými zeměmi jednou z těch, ve kterých jsou obecně největší rozdíly v hodnotách mladých lidí a seniorů. Naopak nejvíce podobné jsou si hodnotové orientace napříč generacemi v konzervativním Izraeli nebo Portugalsku a dále v politicky dlouhodobě stabilnějších státech severní a západní Evropy.
Pohled do budoucna
To, že s věkem člověka stoupá význam hodnot překročení sebe sama a konzervace a zároveň klesá význam posílení ega a intenzivních prožitků je patrné ve všech zemích Evropy a jedná se tak dost možná o antropologickou konstantu. V mládí si člověk vydobývá své postavení a nespoután přílišnou zodpovědností si užívá života. Spolu s tím, jak postupně „vrůstá“ do ustavených sociálních sítí, pracovních kolektivů a jak buduje vlastní rodinu, roste jeho potřeba stability a význam, jaký přikládá právě vztahům mezi lidmi a péči o druhé. Určité mezigenerační rozdíly v hodnotách lze proto očekávat vždy.
Na druhou stranu podstatný je i kulturní kontext. Historické změny politických režimů, životních podmínek i životních stylů s sebou velmi pozvolna přinášejí i změny hodnotových orientací. Životní zkušenosti dnešních dvacátníků a šedesátníků se zásadně odlišují, což ovlivňuje i jejich odlišné hodnotové orientace. V nich je možné hledat jednu z příčin vysoké míry zkušeností Čechů s ageismem. Nepřijdou-li v následujících desetiletích další zásadní společenské převraty, lze do budoucna očekávat přiblížení hodnotových orientací napříč generacemi. To by znamenalo možnost snížení významu jednoho z podstatných zdrojů ageismu ve společnosti.
Literatura:
Palmore, E. (1990). Ageism: Negative and Positive. New York: Springer publishing company, Inc.
Schwartz, S. (2007). A Theory of Cultural Value Orientations: Explication and Applications. Comparative Sociology, 5(2-3), 137-182.
Trusinová, R. (2013)a. Ageismus a mezigenerační vztahy. V K. Plecitá, Hodnoty, postoje, chování: Česká republika 2002-2012, Sociální report projektu European Social Survey (stránky 27-44). Praha: Sociologické nakladatelství.
Trusinová, R. (2013)b. Stáří mladýma očima: Zdroje nevraživosti mladých k seniorům. Antropowebzin, 1, 27-34.
Vidovićová, L. (2008). Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. Brno: Masarykova univerzita.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).