

Helena Skálová st., pracovala v oblasti zahraničního obchodu,
zastupovala zahraniční i tuzemské strojírenské firmy. Od května 2008 v
důchodu, v oboru pracuje dál jako OSVČ
Určitě by se člověk neměl ohlížet na to, co je nebo není podle
stereotypního uvažování vhodné nebo nevhodné jako zaměstnání pro ženu
či muže. V první řadě si musíme uvědomit, že v práci strávíme téměř
jednu třetinu života, a tak by nám měla vedle pouhého „zajištění
hmotných potřeb na živobytí“ přinášet i uspokojení. Vím, že mluvím o
ideálním případě, ale jen člověk, pro kterého je práce částečně i
koníčkem, může v daném oboru vyniknout a dosáhnout nadprůměrných
výsledků. Pravda, ale ne každý z nás má to štěstí.
Problém samozřejmě chápu z pohledu svého věku. Dnes již není moderní
mít dlouhodobě jen jedno zaměstnání, jako tomu bývalo v době mého
mládí. Tehdy jsme se skutečně rozhodovali „na celý život“. Přesto
všechno by se i mladší generace měla snažit najít si práci, která
danému jednotlivci nejlépe vyhovuje. A to bez ohledu na pohlaví a to,
co se pro ženu či muže „hodí nebo nehodí“. Vybrat si podle „veřejného
mínění“ právě netradiční obor ale znamená velkou osobní statečnost.
Okolí většinou takový krok nepochopí a velmi rychle odsoudí: muž je
zženštilý, žena přinejmenším mužatka, ne-li něco horšího!
Kdyby se však v minulosti všichni, resp. všechny, řídili – nebo
„podřídili?“ – zažitým předsudkům, neměli bychom dnes ani jedinou
vysokoškolačku nebo žádného ošetřovatele ve zdravotnictví. Proto by
člověk měl jít za svým cílem, i když to zrovna není „konformní“. A když
to vyjde, určitě to stojí za to!
Vlastimil Pažourek, vedoucí ESF, Úřad práce Děčín
Před rokem 1989 byla pro ženy obvyklá práce i v průmyslu; často i v
těžkých provozech, ovšem zpravidla v podružných činnostech s vysokým
podílem ruční práce. Některé profese či celá průmyslová odvětví byla na
práci žen přímo závislá (textilní průmysl, potravinářský průmysl atp.).
Tato tradice se v okrajové podobě udržela dodnes. V současnosti je ale
v průmyslu rozpoznatelná snaha omezovat ruční práci a zvyšovat výrobu
pomocí moderních technologií. Výrazně se snižuje podíl fyzické práce: i
v oborech, kde fyzické předpoklady byly v minulosti rozhodující.
V rozporu s tím je mezi velkou částí populace stále zavedený obraz
práce ve fabrice jako fyzicky namáhavé činnosti ve špinavém prostředí.
Velká část žen si ani neumí představit práci ve výrobě a při volbě
povolání se orientují na služby či jiné zdánlivě lehčí profese. Svým
způsobem je to chyba volby, která má ekonomické důsledky. V okrese
Děčín jsme porovnávali mzdy v průmyslu a ve službách a rozdíl se
pohyboval kolem 5000 Kč měsíčně. Ve velké míře se tak vysvětluje
rozdílnost ohodnocení práce mužů a žen, neboť v průmyslu pracuje
výrazně více mužů, ve službách zase žen.
Zde se dostáváme k jednomu z problémů, jež trápí řadu zaměstnavatelů.
Rozvoj průmyslu potřebuje nové zaměstnance, které je stále obtížnější
získat. Inspirací je přitom situace v zahraničí: v USA tvoří ženy
zhruba čtvrtinu svářečů, což dnes znamená práci na automatických
svařovacích strojích bez výraznější fyzické námahy. Podobná situace je
i u operátorů obráběcích center v Německu, mezi nimiž je žen asi
třetina.
Většina zaměstnavatelů by v nedostatkových technických profesích
uvítala zájem žen o práci. Narážejí ale na bariéru kvalifikace a praxe.
Mezi obsluhou stroje ve výrobním závodě a počítače v administrativě
však na druhou stranu není velký rozdíl. Programy rekvalifikace na
technické profese pro ženy by mohly mít šanci na úspěch, pokud se
podaří zajistit pro ně dobré podmínky a přesvědčit zájemkyně o práci.
Přizpůsobit se musejí i zaměstnavatelé, a to zejména v podobě
technického zázemí (šatny, sprchy, toalety). Zaměstnavatelé často
neumějí zajistit hlídání dětí, popř. přizpůsobit pracovní dobu režimu
škol a školek.
Pro změnu je dnes možná ta nejlepší situace. Nedostatek zaměstnanců v
technických profesích nutí zaměstnavatele přizpůsobovat se potřebám
zaměstnanců. Současně mohou zaměstnancům nabídnout nadstandardně vyšší
platy i lepší sociální zázemí než profese, kde ženy převažují.
Irena Smetáčková, odbornice na
téma Gender ve škole
Genderově netradiční volba povolání by měla být podporována z řady
pragmatických důvodů. Mezi nimi v popředí stojí ekonomická výhodnost.
Společnost i jednotliví lidé získávají, pokud každý člověk pracuje v
tom povolání, pro které má nejlepší dispozice, a podává v něm proto
nejlepší výkony.
Kromě pragmatických důvodů je zde však i další, pro mě podstatnější.
Svobodný výběr další studijní a profesní dráhy je důkazem
demokratického školství, v němž by měly mít všechny děti – bez ohledu
na pohlaví, etnikum či sociokulturní zázemí – stejné možnosti pro
rozvoj svého nadání. Nakolik jsou školy v tomto úsilí úspěšné, se
viditelně ukáže na tom, zda si děti napříč různými skupinami, tj. také
dívky i chlapci, volí různorodá povolání. Řídí se při tom svými
schopnostmi a zájmy, nikoliv zažitými společenskými představami o
vhodnosti určitých povolání pro ženy a jiných pro muže.
Podpora volby genderově netradičního povolání tedy začíná již mnoho let
před tím, než žákyně a žáci stojí před samotným rozhodnutím a podáním
přihlášky. Děti musí být ve škole prostřednictvím celkové atmosféry i
konkrétních výukových aktivit dlouhodobě vedeny ke kritickému nahlížení
na genderové stereotypy. V okamžiku rozhodování o další životní dráze
se pak děti vydávají tou správnou cestou pro ně osobně, ať je to cesta
tradiční, či netradiční.
Podle mých zkušeností v sobě podpora genderově netradičních povolání skrývá dvě úskalí:
Prvním nebezpečím je zužování celé problematiky pouze na dívky. Často
se zdá, že cílem je výhradně otevřít ženám dosud neobvyklé obory:
tesařství či řízení autobusu. Nemělo by se zapomínat na to, že stejný
pohyb by měl nastat i v případě mužů, kteří se mohou uplatnit v dříve
neobvyklých oborech, jimiž jsou vychovatelství či kosmetika.
Druhé riziko spočívá v nadřazování volby genderově neobvyklých oborů
volbě oborů tradičních. Důležité je, aby si každé dítě – chlapec i
dívka – mohlo prostřednictvím školy uvědomit, jaké jsou jeho/její silné
a slabé stránky a podle toho si zvolit další směřování. I cesta do tzv.
tradičních povolání je dobrá, pokud ji člověk udělá vědomě a nikoliv
pod vlivem genderových stereotypů.