Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v tomto vydání zpravodaje jsme se zaměřili na situaci žen ve vědě a výzkumu. Přestože dnes ženy v České republice tvoří o něco více než polovinu vysokoškolských studujících, mezi osobami, které v roce 2006 dosáhly doktorského titulu, bylo pouze 35 % žen. Ženy s tímto vzděláním navíc častěji pracují ve školství a státním sektoru, zatímco více mužů se uplatňuje v podnikatelském prostředí. To má samozřejmě vliv na jejich příjmy a upevňuje platové rozdíly na základě genderu.
Spolupráce firem se školami a výzkumnými institucemi se sice úspěšně rozvíjí, ale například v oblasti financování post-doktorských projektů většina zdrojů stále pochází z vládních či příspěvkových organizací. Většina firem navíc svou pozornost soustředí na technické a přírodní obory a podceňuje tak význam společenských věd, které však v dnešní multikulturní společnosti nelze opomíjet.
V článcích, které vám přinášíme, se budeme věnovat tématům jako slaďování osobního a pracovního života, možnosti podpory žen ve vědě či síťování vědkyň, a představíme i příklady zahraničních firem, které ženy ve vědě podporují. Každá z těchto oblastí má své přínosy i rizika – pokusíme se proto o vyvážený pohled na situaci.
Přeji vám zajímavé čtení a věřím, že třeba zrovna vaši společnost inspiruje k další spolupráci v oblasti vědy a výzkumu.
Kateřina Machovcová, redaktorka
Ondřej Liška, ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Přál bych si, abych na tuto otázku mohl odpovědět jednoduše; například že jsme na MŠMT iniciovali nějaký magický projekt, který tuto problematiku vyřešil a vše je na dobré cestě. Všichni víme, že tak jednoduché to ale není.
Vědecká kultura je momentálně nastavená podle maskulinních hodnot, nepočítá se v ní s rodičovstvím a ženy vědkyně se stávají „nevhodnou investicí“. K odstranění nízkého zastoupení žen ve vědě je nutná komplexní změna v uvažování a politice jak institucí (ministerstev, grantových agentur, ústavů a univerzit), tak konkrétních osob v rozhodujících pozicích, v médiích a konečně i v přístupu veřejnosti. Detailem nikoli zanedbatelným je také například nulová tolerance genderově nevhodných poznámek – zde je česká politická i vědecká scéna bohužel zatím v plenkách.
Co se týče konkrétních aktivit týkajících se oblasti žen ve vědě, MŠMT podporuje Národní kontaktní centrum – ženy a věda, v jehož rámci jsou badatelky povzbuzovány v účasti na výzkumu a vytvářeny nástroje pro podporu rovných příležitostí. Dále MŠMT zaštiťuje publikace k genderové problematice ve školství a zohledňuje aspekt genderu v rámci kariérového poradenství - odstraňování stereotypů při volbě povolání v souvislosti s pohlavím.
Marcela Linková, koordinátorka Národního kontaktního centra Ženy a věda
Vyšší zapojení žen ve vědě je pochopitelně důležitou problematikou, kterou se dnes snaží řešit jednotlivé národní vlády Evropy i Evropská unie jako celek. Statistiky i výzkumu ukazují, že zastoupení žen ve vědě neodpovídá procentu studujících žen v jednotlivých oborech. Nový dokument Evropské komise Benchmarking policies measures for gender equality in science poukazuje na přetrvávající diskriminační praktiky ve vědě, včetně platové nerovnosti a nedostatečné míry udělování profesur ženám – a to v celé Evropě. Domnívám se, že jednou z hlavních překážek je maskulinně nastavená kultura výzkumných institucí, s čímž se pojí i přetrvávající negativní dopad nerovné dělby v péči o dítě a závislé členky a členy rodiny. Pokud budou výzkumné instituce nadále pracovat s představou vědce, jehož pracovní výkon není ovlivněn rodinnými povinnostmi, a zároveň s představou rodič = matka, potom je vůbec obtížné navrhovat opatření, která by ke změně vedla.
Dalším důležitým aspektem jsou genderové nerovnosti v hodnocení vědecké práce a obecně v definici toho, co znamená excelentní vědecká činnost. Výzkumy např. ve Velké Británii ukazují, že ženy na počátku vědecké dráhy publikují méně, nicméně jejich publikace mají větší citační ohlas ve vědecké komunitě. Proto je zásadní, aby se pozornost věnovala tomu, jaká kritéria jsou uplatňována při hodnocení vědecké práce a jak jsou genderově zatížená.
Otázku, jak podpořit vyšší zapojení žen ve vědě, je tedy nutno řešit komplexně. Věnovat se otázkám genderové výchovy a senzitivity na nižších stupních vzdělávání, problematiku zviditelňovat a řešit v samotných výzkumných institucích tak, aby si jejich zástupci uvědomili, jakým způsobem se výzkumné organizace chovají diskriminačně, nadále řešit otázku sladění vědecké kariéry a rodiny, a zejména věnovat pozornost nerovnostem v hodnocení vědeckého výkonu. Otázku vyššího zapojení žen ve vědě je nutné hlavně vnímat prizmatem toho, co mohou výzkumné instituce ženám nabídnout. Pokud neexistuje jasná představa kariérního uplatnění a vize přátelsky nastaveného pracovního prostředí, pak jakákoli opatření budou mít pouze krátkodobé dopady.
Radek Špicar, M. Phil., ředitel externích vztahů, Škoda Auto a.s.
Myslím, že jedním z možných způsobů by bylo intenzivněji veřejně prezentovat úspěšné ženy, které již ve vědě působí.