Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
toto číslo zpravodaje Rovné příležitosti v souvislostech vychází na začátku března, měsíce, kdy slavíme Mezinárodní den žen. Než se pustíte do čtení, podělím se s Vámi o to, jak tento den vnímám já. Stále totiž narážím na časté nepochopení smyslu, proč vlastně 8. březen slavit. Pro mě tento svátek není oslavou ženství, toho, jak jsou ženy krásné, šikovné a jakou mají zvláštní vnitřní sílu, jak se nám občas snaží někdo namluvit. A už vůbec není taháním kostlivců ze skříně dob minulých. Je to oslava toho, co pro nás generace minulé již vybojovaly, upozornění na skutečnost, že to, co se dříve mohlo zdát velmi radikální, je dnes naprostou samozřejmostí. Pojďme si společně připomenout, jak obtížné bylo vydobýt zlepšení pracovních podmínek a volební právo žen a kolik cesty k rovnosti žen a mužů jsme už ušli. A také to, že ještě pěkný kus cesty zbývá. V tomto Zpravodaji najdete mimo jiné i výběr pozvánek na plánované akce, které 8. březen připomínají a oslavují.
Toto číslo jsme věnovali tématu Etika na pracovním trhu. S tím totiž souvisí i platová nerovnost mezi muži a ženami, které se věnuje článek Jak na genderovou rovnost v odměňování - aneb 2 x měř. Nad genderovým rozměrem reklamy se autor zamýšlí v článku Variace na genderový rozměr reklamy a spotřebního chování. S etikou zaměstnavatelů souvisí i náborové inzeráty, na jejichž znění jsme se ptali v naší anketě. Je funkční antidiskriminační znění inzerátů, kdy má zaměstnavatel povinnost neupřednostňovat jedno pohlaví před druhým? Odpovědi jsou tentokrát velmi různorodé. S etikou zaměstnavatelů souvisí i obsáhlý rozhovor s právničkou Barbarou Havelkovou, které v červnu tohoto roku vyjde kniha Gender Equality in Law. Její pohled na praxi antidiskriminačního práva je poněkud skeptický, ale rozhodně ne beznadějný.
Co si myslíte o používání generického maskulina například v označování povolání a profesí? Představuje v něčem problém, nebo se jedná o jev, který není třeba zpochybňovat? Tyto otázky, jsme položili lingvistce z Ústavu pro jazyk český AV Janě Hoffmannové a Karolině Nedělové z o. s. Prostor pro rodinu v rubrice Protipól. Přestože je to téma složité a vyhraněné, respondentky se tentokrát shodly na tom, že v případě náborové inzerce je užívání generického maskulina zbytečné a argument jednoduchosti textu zde neobstojí. To je dobrá zpráva, protože k jistému posunu ve vnímání zcela jistě došlo.
Na závěr bych ještě ráda upozornila na článek Křesťanka a feministka, který přibližuje současné aktivity v propojování křesťanství a feminismu a zlehka se pouští i do historického kontextu postavení žen v křesťanských církvích.
Přeji hezké čtení v souvislostech
Markéta Štěpánová
šéfredaktorka
Představujeme novou publikaci, která vznikla jako výsledek specifického vysokoškolského výzkumu, společné práce vyučujících a studujících Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Katedry genderových studií. Jedná se již o druhou podobnou publikaci, vydavatelem je Gender Studies, o. p. s.
Ano, rozhodně to za funkční považuji. A to především z důvodu přilákání dostatečného počtu relevantních uchazečů. Cílená inzerce z pohledu pohlaví by znamenala ztrátu potenciálních kandidátů. Z inzerátu by mělo být zřejmé, že se zaměstnavatel zaměřuje zejména na individuální schopnosti a vlastnosti uchazeče/uchazečky a nikoliv na pohlaví bez ohledu na to, jak moc se snaží o dosažení genderové rovnováhy na pracovišti. Taktéž je nutné podotknout, že je v pracovních inzerátech přísně zakázáno zohledňovat jedno pohlaví před druhým. Uveřejněním pracovního inzerátu zaměstnavatel zahajuje možné utváření pracovněprávního vztahu a zároveň musí respektovat zásady pracovního práva, včetně rovného zacházení a zákazu diskriminace. V případě, že zaměstnavatel hledá v inzerátu pouze muže nebo ženy, je to již diskriminačním prvkem, pokud tento požadavek nesouvisí nezbytně s obsazovanou pozicí (modelky dámského oblečení, herečky…).
Nemám s tím dobré zkušenosti, komplikuje mi to život. Pokud předem vím, že hledám do týmu muže, měl bych mít právo to inzerovat (samozřejmě i v případě ženy). Důvodem může být strategie skladby týmu, specifické požadavky, cokoli. Je fér, když jsou v inzerátu napsány požadavky podle pravdy. Věřím ale, že ve většině případů pohlaví není zásadní kritérium pro výběr! Obecně se mi nelíbí direktivní metody, které se snaží pomoci rovnoprávnosti. Špatně fungují a zadavatele spíš prudí, než názorově obohacují (podobně vnímají lidé i nařízení EU). Naopak se mi líbí projekty jako Czechitas a další, které mají hmatatelné výsledky, dokáží sehnat peníze ze soukromého sektoru. Profesně sleduji třeba projekt Eshopista, kde právě žije téma ŽENY V E-COMMERCE, to jsou věci, které mě baví. Jsem spíš nastaven na pozitivní motivaci a vím, že na mě funguje. Naopak mi nesedí nařízení a zbytečné předpisy. Představte si autosalon, kde vám auto prodává žena, nehtové studio s obsluhujícími muži – no, možná by se na tom dal postavit nějaký crazy marketing :), ale pro tradiční business je to nepoužitelné.
Volné pozice nabízíme uchazečkám a uchazečům, kteří splňují požadované kompetence. Pokud je pozice vhodná pouze pro muže, tuto skutečnost v inzerci uvádíme.
V ostatních případech motivujeme ženy, aby se ucházely i o místa, která zdánlivě vypadají jako „klasická mužská“. Cíleně se například snažíme oslovovat studentky technických oborů, aby se zapojily do spolupráce s ArcelorMittal Ostrava již během studia formou odborných placených stáží a získaly tak potřebnou praxi a nebály se práce v hutním průmyslu.