Odkud čerpáme sílu, když jsme každý den pod palbou zpráv o femicidách, domácím násilí, zákazu potratů, sterilizacích trans* lidí, queerfobii, sexismu a rasismu? Jak nevyhořet v aktivismu a kde najít oporu? Odpovědí je pro nás často síla kolektivu a vzájemná solidarita, ať se děje, co se děje. Vybraly jsme pro vás několik zásadních momentů a příkladů feministické solidarity zejména uplynulého roku, která nás inspiruje a motivuje.
Výhodou online aktivismu je možnost bleskového propojení napříč místy, rychlých reakcí a svolávání akcí. Problematickou částí online prostředí může být anonymita, hatespeech či kyberšikana. Nabízí se také otázka po reálném dopadu a viditelnosti změn. V následujícím článku se však soustředíme spíše na konkrétní akce a pokusíme se krátce zmapovat podoby solidarity v online i offline prostředí, které hýbaly napříč aktivistickými hnutími, ať už se jednalo o protesty, performance, osvětové kampaně či vlny hashtagů.
“Hashtagový feminismus”: reálná solidarita ve virtuálním prostředí
Jedním z nejvýraznějších prvků online aktivismu posledních let se staly hashtagové kampaně, z nich patrně nejznámější #MeToo. Hnutí #metoo založené už v roce 2006 americkou aktivistkou Taranou Burke doslova explodovalo napříč globálními sociálními sítěmi v roce 2017, kdy herečka Alyssa Milano zveřejnila tweet: „Pokud jste byly sexuálně obtěžovány nebo napadeny, odpovězte na tento tweet #metoo.“ Během jediného dne od zveřejnění jejího příspěvku byl hashtag #metoo tweetován více než 500 tisíckrát.
K Alysse Milano se postupně přidávaly další herečky a známé osobnosti především filmového byznysu, ze začátku zejména v souvislosti s kauzou Harveyho Weinsteina, postupně se ale ukázalo, v jak obrovském měřítku se sexuální násilí v tomto odvětví objevuje. Weinstein po většinu své kariéry producenta zneužíval svého silného postavení v americkém šoubyznysu a opakovaně se dopouštěl sexuálního obtěžování, napadení a znásilnění. Díky hnutí #metoo ale přestalo být tak snadné zamést obvinění pod koberec: přeživší najednou byly více slyšet, kauza získala obrovskou mediální pozornost a Weinstein byl nakonec po několika letech usvědčen a odsouzen k 23 letům vězení. V Čechách zatím zůstáváme pozadu a případy sexuálního násilí páchaného významnými lidmi většinou nekončí dosažením spravedlnosti pro přeživší, i když kauza Dominika Feriho snad konečně byla první vlaštovkou.
Hashtag #metoo nebyl prvním ani posledním, který vyvolal veřejný a mediální zájem a vlnu solidarity. Podle podobného vzorce fungovaly i další kampaně s tématem sexuálního obtěžování v různých kontextech (#BelieveWomen v souvislosti s procesem Kavanaugh vs. Ford, #TimesUp pro sexuální obtěžování na pracovišti, nebo starší #YesAllWomen a #NotAllMen1), sexismu (#IAmANastyWoman v reakci na vyjádření Donalda Trumpa o Hilary Clinton, #EverydaySexism ve spojení se stejnojmenným projektem Laury Bates), feminicidy (#NiUnaMenos), domácího násilí (#WhyIStayed), sexistických standardů krásy (#EffYourBeautyStandards, podle stejnojmenného projektu modelky Tess Holliday) nebo solidární hnutí mužů #HeForShe, založené herečkou a ambasadorkou OSN Emmou Watson.
Síla onlinu pomáhá solidaritě v ulicích
Hashtagové kampaně se brzy z Twitteru rozšířily nejen do dalších sociálních sítí (především na Instagram), ale také do offline prostoru. Hashtagy se objevují na bannerech i na kůži demonstrantů*ek po celém světě a pomáhají vysílat jednoznačnou zprávu: solidaritu s přeživšími a sounáležitost v protestu proti sexuálnímu a systémovému násilí a diskriminaci.
Online prostředí také slouží k efektivnímu a rychlému svolávání demonstrací a sdílení důležitých zpráv relativně bezpečnými kanály s obrovským dosahem. Z původně lokálně realizovaných protestů a kampaní se tak snadno mohou stát virální hnutí – také díky vizuálně výrazným symbolům. Velmi působivým příkladem byla např. protestní píseň a choreografie Un violador en tu camino (známá také jako „A Rapist in Your Path, The Rapist Is You“), která se v roce 2019 rozšířila z protestů chilských žen proti sexuálnímu násilí páchanému policií do ulic a veřejných prostorů po celém světě. Mohli jsme ji slyšet i na předcovidové demonstraci za práva žen v Praze.
V kontextu sexuálního násilí a práva na tělesnou autonomii si můžeme připomenout i nedávné protesty proti extrémním polským antipotratovým zákonům2 (#czarnyprotest už v roce 2016, #pieklokobiet a #strajkkobiet od 2020, #anijednejwiacej z listopadu 2021). Ty se z polských měst rychle rozšířily v podobě solidárních protestů do mnoha míst Evropy a rudý blesk se stal symbolem protestů nejen za reprodukční práva žen. Z loňských protestů také vzešla úspěšná organizace Ciocia Czesia, která pomáhá Polkám k bezpečným potratům v Česku.
Trochu obráceným způsobem dosáhla obrovského úspěchu i česká demonstrace hnutí Bez trestu proti zlehčování domácího a sexualizovaného násilí, kterou svolala skupina právniček a aktivistek v čele s advokátkou Lucií Hrdou. Připravovaná demonstrace3 se díky rozsáhlé a promyšlené kampani na sociálních sítích setkala s u nás nebývalou účastí (podle pořadatelek 1000 lidí) a vyvolala velký mediální zájem a reálnou společenskou debatu o redefinici znásilnění v českém právu.
Queer aktivismus a bezpečná místa internetu
Internet není významným prostředkem solidarity a vzájemné pomoci pouze na úrovni sociálních hnutí a aktivismu, ale také na úrovni individuální. Unikátní roli hraje například pro queer osoby a především mládež, pro kterou je setkávání v online prostředí jednou z nejdůležitějších a nejbezpečnějších možností, jak autenticky žít svoji sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Z rodiny a nejbližšího sociálního okolí, školní výuky ani médií pro ně často není možné získat nezkreslené informace ani podporu (často právě naopak, pokud už je toto téma vůbec přítomno), a tak jejich první kontakt s LGBTQ+ komunitou často probíhá online. Během covidové pandemie a návazných epidemiologických opatření se význam online sdružování queer mládeže ještě zdůraznil4. Mnoho z nich přišlo o možnost setkávání naživo s lidmi mimo základní rodinný kruh, který pro ně často není bezpečným prostředím, jaké by potřebovali.
Na pozadí #MeToo se začalo mluvit také o sexuálním násilí páchaném na mužích a v queer vztazích. Z na první pohled pouze ženského tématu se stal problém intersekcionální (respektive vždy přítomná intersekcionalita sexuálního násilí se stala viditelnější). Stejně jako se rozšířilo spektrum témat protestů proti sexuálnímu násilí, roste z velké míry díky internetu také vzájemná solidarita různých aktivistických skupin a komunit. V kontextu LGBTQ+ to v posledních letech byly například solidární demonstrace proti LGBT-free zónám v Polsku (které měly zásluhu na tom, že se touto formou diskriminace začala intenzivně zabývat Evropská komise), letos v létě v Maďarsku v reakci na homofobní zákony (podobně jako tomu bylo v roce 2013 v Rusku) nebo akce “lesby za trans* práva” (Lesbians For Trans Rights, 2019 v Londýně), který reagoval na guerrilovou akci TERF5 skupiny na londýnském pridu v roce 2018.
Důkazem solidarity a uvědomění, že násilí a bezpráví páchané na jiné skupině je i naše věc, jsou třeba fotografie z nejrůznějších demonstrací. Minimálně v českém kontextu, kde nejsou zvykem protesty velkého rozsahu, vídáme často tytéž tváře a organizace, které se navzájem podporují. Reálně žitá a uvědomovaná intersekcionalita se samozřejmě neomezuje pouze na průsečík feminismu a queerness, což se dočtete v následujících odstavcích.
Indigenous aktivismus a #BLM
Indigenous aktivismus může působit jako abstraktní a úzce specifický druh aktivismu, je však propojenější napříč tématy více, než by se mohlo na první pohled zdát. Nalezneme zde konkrétní průsečíky s klimatickým hnutím (ochrana přírody a půdy původního obyvatelstva, zejména proti ropným korporacím), feminismem, boje za queer práva a hnutím Black Lives Matter (#BLM), bojem proti rasismu a policejní brutalitě. Mluví se o Indigenous Lives Matter a vzájemné solidaritě, kdy tato hnutí stojí vedle sebe a bojují spolu. U nás se toto téma objevilo v souvislosti s Roma Lives Matter, s poukazem na systémový rasismus, kterému v České republice čelí Romové a Romky. Důležitým momentem byly např. protesty proti vraždě Stanislava Tomáše v Teplicích v červnu 2021. Záhy mu mnozí začali říkat český George Floyd.
Proti policejní brutalitě protestovali lidé po celém světě. Výrazným gestem se stalo svrhávání soch, symbolizujících útlak a kolonialismus nejen v reakci na policejní brutalitu a vraždu George Floyda, ale například na protest proti násilí, které bylo systematicky prováděno na domorodých dětech, jejichž tisíce náhrobků byly nedávno objeveny v Kanadě - jedná se o krvavé dědictví převýchovných internátních škol. Svrženy tak byly sochy otrokářů Edwarda Colstona (který dokonce v Bristolu skončil v řece), Roberta Milligana (Londýn), belgického krále Leopolda II. (Brusel) nebo Kryštofa Kolumba, jehož sochu např. v New Jersey nahradí socha Marshy P. Johnson, trans aktivistky, drag queen a vedoucí stonewallských protestů v roce 1969. U nás byl v červnu protestně posprejován podstavec sochy Winstona Churchilla na Praze 3. Nápis „Byl rasista. Black Lives Matter.” vzbudil kontroverze, měl však upozornit na historicky opomíjený fakt, že Churchill má mimo jiné na svědomí hladomor v Bengálsku v roce 1943, během kterého zemřely téměř tři miliony lidí.
V říjnu letošního roku byla nahrazena socha Kryštofa Kolumba sochou ženy původních obyvatel Mexika. Jedná se o repliku nově objevené sochy mladé ženy z kmene Amajac z Huasteckého regionu, která mohla být jednou z důležitých vůdkyň kmene. Postava mořeplavce Kryštofa Kolumba ztělesňuje útlak, otroctví a genocidu domorodých obyvatel Ameriky a násilí na ženách. 5. září, na Mezinárodní den domorodých žen, oznámila starostka Claudia Sheinbaum plán na výměnu původní sochy novým dílem, jako poctu vlivným ženám mexické historie. „Dlužíme jim to. Díky nim existujeme.” řekla. Jsou to totiž právě indigenous ženy, které byly nejvíce perzekuovány jak před, tak během koloniálního období – a zůstávají dodnes. V posledních letech mexické ženy vycházejí čím dál častěji do ulic a protestují proti brutálnímu násilí na ženách, které je v Mexiku jedno z nejvyšších v celé Latinské Americe. Kromě toho roste počet zemí napříč celým americkým kontinentem, kde je z původního Dne Kryštofa Kolumba vyhlášen Indigenous Peoples Day na oslavu resilience a kultury domorodých národů. Strhávání soch jako symbol protestů proti rasismu a koloniálnímu násilí a přehodnocení historických narativů se tak stalo důležitým krokem v boji za sociální spravedlnost a dekolonizaci společnosti.
Feminicidy6 a #MMIW
Severoamerické domorodé ženy a dívky mají desetinásobnější riziko, že budou zavražděny, než ženy z jiných etnik. Vražda je třetí nejčastější příčinou úmrtí domorodých žen (Center for Disease Control). Více než 4 z 5 domorodých žen zažily násilí (84,3 %), z čehož více než polovina zažívá sexuální násilí (Zpráva Národního institutu spravedlnosti). Kanadské domorodé ženy tvoří 16 % všech obětí feminicid a 11 % pohřešovaných žen, přestože domorodé obyvatelstvo tvoří 4, 3 % obyvatel Kanady. „Zneužívání žen je v historii dobře známé a vypovídá hodně o tom, co se děje s naší zemí." říká LaDonna Brave Bull Allard7. „Současná veřejná data o MMIWG2S (Missing and Murdered Indigenous Woman, Girls, Two-Spirit) příliš zjednodušují a nedostatečně reprezentují rozsah problému, přesto stále ukazují komplexní a všudypřítomný vzorec násilí proti domorodým ženám a dívkám, které jsou často terčem jak kvůli svému genderu, tak domorodé identitě.” Násilí na domorodých ženách je systematické a aktivistky jej označují jako “národní krizi, která vyžaduje urgentní, informovanou a kolaborativní akci”. Takovou byla i například solidární akce Riding for MMIW.
Čísla jsou nemilosrdná. V USA a Kanadě zmizí každé 3 dny jedna domorodá žena. Kolektiv domorodých žen-motorkářek pravidelně pořádá jízdu, aby upozornily na problematiku pohřešovaných a zavražděných domorodých žen, dětí a two-spirit osob, a vyjádřily tak solidaritu a podporu jejich blízkým. Jízdu pro MMIW symbolizují červené stuhy, na kterých jsou napsána jména zmizelých či zavražděných žen, rituální svazky posvátných bylin a rudé vlajky s nápisem “No more stolen sisters”. Jezdkyně se vydávají z měst celé Severní Ameriky, cestou se potkávají a zamíří na americko-mexické a americko-kanadské hranice, kde sledují trasu vytvořenou v symbolickém medicinském kruhu (medicine wheel)8. Celou kampaň provází hashtag #RidingForMMIW.
They tried to bury us, they didn't know we were seeds.9
Indigenous feminismus se zabývá jak problematikou násilí na domorodých ženách, tak reprodukčními právy (např. v Texasu v poslední době zejména právo na potrat), dekolonizací a intersekcí mezi třídou, genderem a etnicitou. K projevům solidarity v rámci online aktivismu patří nejen organizace protestů a hashtagové kampaně, ale také informování, šíření osvěty a empowerment původních obyvatel na sociálních sítích. Objevují se tak iniciativy za body-pozitivitu, queer inkluzi, podporu duševního zdraví, návrat k tradicím a kultuře nebo boj proti stereotypům. Příkladem může sloužit i osvěta proti kulturním apropriacím s heslem: #MyCultureIsNotYourCostume. „Kulturní apropriace [přivlastnění] umožňuje někomu nosit domorodé oblečení, aniž by čelil*a diskriminaci, se kterou se setkáváme, když děláme totéž. Také bagatelizuje brutální historii kolonizace a její odkaz na nás dodnes. Až do 70. let jsme v Kanadě nesměli otevřeně praktikovat naši kulturu. Nechat ostatní to nosit pro „zábavu“ je naprosto neuctivé. Udělali jsme obrovské kroky směrem ke kulturnímu oživení, a kulturní apropriace jednoduše slouží povrchním a nesmyslným koloniálním perspektivám. Nic by nemělo být o nás bez nás. Pokud se zajímáte o domorodou kulturu a módu, proč neukázat svou podporu skutečným domorodým návrhářům*kám a organizacím, které mají vliv? Je to snadné vyhledání na Googlu.”10
Závěr
Mnoho online aktivistických snah možná nemusí přinést přímé sociální změny11. Mají ale schopnost otevírat společenskou diskusi a motivovat k dialogu, a proto jsou důležitou součástí sociálních změn jak na lokální, tak mezinárodní úrovni. Na mnoha příkladech uvedených v článku vidíme, jakou hybnou silou dokážou být sociální média při prosazování těchto změn. Mysleme na ně tedy nejen jako na zdroj frustrací a hejtů, ale především jako na nástroj spolupráce, solidarity a jako na důležitou platformu pro naše snahy.
1) Hashtag #NotAllMen byl reakcí na erupci odporu proti toxické maskulinitě, kterou vyvolaly vraždy několika žen mužem, kterého předtím odmítly. #NotAllMen se snaží dát najevo, že ne všichni muži jsou násilníci, vrazi a sexuální predátoři - #YesAllWomen ale poukazuje na to, že ženy nemohou na první pohled poznat, se kterými muži jsou v bezpečí, a se kterými ne.
2) Protesty se znovu opakovaly v listopadu poté, co polští lékaři nechali zemřít na sepsi mladou ženu, protože podle antipotratového zákona čekali, až jejímu plodu dotluče srdce.
3) Protestní pochod 4.6.2021 byl pojat jako tichý protest bez skandování. Stejně tak byl pro mnohé účastnice*íky nejsilnější moment, kdy se na otázku Jasmíny Houdek, kdo z přítomných se stal obětí sexuálního násilí, na ztichlém Palackého náměstí zvedl celý les rukou.
4) Do onlinu se přesunuly např. podpůrné skupiny pro trans* mládež, které pořádá spolek Trans*parent, pouze online také dlouhodobě funguje poradna S barvou ven.
5) TERF = Trans-Exclusionary Radical Feminists, nehomogenní skupina, která se snaží o omezení feminismu pouze na biologické ženy.
6) Femicida je označení pro vraždu ženy z nenávisti na základě jejího pohlaví. Jedná se o nejzávažnější formu genderově podmíněného násilí. V článku používáme pojem feminicida v souladu s konceptem mexické aktivistky Marcely Lagarde, která tak zahrnuje systémový problém a spoluvinu státu na páchání násilí, jako je nedostatečná prevence či součinnost při stíhání pachatelů a dlouhodobá genderová nerovnost.
7) LaDonna Tamakawastewin Brave Bull Allard (1956–2021) byla aktivistka, historička, genealožka z kmene původních obyvatel Dakota a Lakota, a matriarcha hnutí na ochranu vody. Byla jednou ze zakladatelek odbojových táborů Dakota Access Pipeline protests, zaměřených na zastavení Dakota Access Pipeline poblíž domorodé rezervace Standing Rock v Severní Dakotě.
8) Medicinský kruh odkazuje k metafoře komplexních symbolických a spirituálních konceptů severoamerických domorodých obyvatel. Využívá se zejména v tradičních ceremoniích.
7) Snažili se nás pohřbít, nevěděli, že jsme semena.
8) https://www.facebook.com/relentlessindigenouswoman/photos/a.1115336515327641/1843088742552411/
9) https://gulu.cz/digitalni-aktivismus-socialni-hnuti-na-socialnich-sitich
Zdroje:
https://www.nativewomenswilderness.org/mmiw
https://www.nativejustice.org/mmiwg2s
https://www.amnesty.ca/what-we-do/no-more-stolen-sisters/
https://fernwoodpublishing.ca/book/making-space-for-indigenous-feminism693
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).