"Prostřednictvím našich projektů se pokoušíme povzbuzovat ženy k získávání sebedůvěry," říká Linda Sokačová z Gender Studies, o.p.s.
Termín rovné příležitosti (RP) se čím dál častěji objevuje v médiích, v promluvách politiků, slyšíme ho z úst firemních personalistů - co přesně si lze pod tímto pojmem představit?
Zjednodušeně lze říci, že jde o pomyslnou rovnou startovní čáru pro různé skupiny obyvatelstva bez ohledu na pohlaví, zdravotní stav nebo věk. Naše organizace se zaměřuje na rovnost pohlaví, ale v současné době, která trpí posedlostí mládím, se nově soustřeďujeme i na tématiku věkové diskriminace.
Prostřednictvím našich programů a projektů se pokoušíme povzbuzovat ženy, které jsou největší diskriminovanou skupinou ve společnosti, k získávání sebedůvěry. Snažíme se zlepšovat podmínky ve společnosti a v právním řádu. Snažíme se, aby si zaměstnavatelé uvědomili, že žena s malým dítětem pro ně není zátěží, ale může být i výhodou.
Nerovnost tu prokazatelně existuje, ale v ženách jakoby se pěstoval pocit, že to tak není, že je jen na jejich osobním rozhodnutí, čeho dosáhnou, kam až se odváží ve své kariéře dojít.
Dokud je žena mladá, zdravá a bezdětná, může se stát, že se s nerovností nepotká. Situace se ve většině případů bohužel změní ve chvíli, kdy se stane matkou.
Náš projekt vznikal mimo jiné i na základě velmi častých telefonátů přicházejících od žen na rodičovské dovolené, v nichž se nám svěřují se stále stejnými problémy týkajícími se především návratu do zaměstnání.
Vedle nich se s námi kontaktují ženy převážně po padesátce, které řeší obdobné problémy se zaměstnavatelem, jemuž začínají být kvůli pokročilejšímu věku na obtíž. Potýkají se s neoprávněnými výpověďmi z práce a mizivou možností pracovního uplatnění. Problém je v tom, že si lidé myslí, že to tak ve společnosti má být. Že je to v pořádku.
A není? Vždyť přece "už od pravěku je žena strážkyní rodinného ohně a je to muž, kdo vychází do velkého světa a přináší obživu" - tento argument je možné zaslechnout z úst mužů i žen ještě dnes.
Určitě není v pořádku, když je jakákoli společenská skupina diskriminována na základě předsudků. Navíc pracovní uplatnění žen má na českém trhu práce dlouholetou tradici. I když ženy na trhu práce zastávají stejnou práci jako muži, nejsou za ni stejně odměňovány a často nemají ani stejné podmínky pro kariérní růst.
Existuje nějaký návod, jak by se měla žena, která na vlastní kůži pocítila diskriminaci, chovat?
Dosud jsme bohužel neměly finanční zdroje, prostřednictvím nichž bychom mohly postiženým skupinám poskytnout konkrétní pomoc.
Projekt EQUAL, na kterém Gender Studies, o.p.s. spolupracuje s dalšími organizacemi, nám umožní konzultace s právníky a my pak budeme moci dál zprostředkovat výstupy cílovým skupinám.
V současné době žádný konkrétní návod nemáme, ale snažíme se pracovat na tom, aby návody, jak postupovat v takových situacích, v nejbližší době vznikly.
Gender Studies, o.p.s. pracuje na rozsáhlém projektu Equal, který bude probíhat tři roky. Co by během těchto let mělo vzniknout?
V ideálním případě by měly vzniknout všechny návody, jak zacházet s RP, zaměřené na diskriminované skupiny i na zaměstnavatele. Personalisté a jejich nadřízení získají přehled o tom, co to vlastně rovné příležitosti jsou a jakým způsobem je uplatňovat v rámci zaměstnanecké politiky. Současně se chystáme problematiku akcentovat i na národní politické úrovni.
Během tří let by se měla zvýšit informovanost diskriminovaných skupin. Část projektu spočívá ve vytvoření poradenského systému pro ženy a muže na rodičovské dovolené a ženy po padesáti letech věku. Zprovozní se telefonická poradna a webové stránky s právní poradnou zdarma. Ve spolupráci s knihovnou J. Mahena v Brně a Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci vzniknou informační centra, kde budou k dispozici brožury se všemi potřebnými kontakty.
A konečně bychom si přáli, aby se našly firmy, které přijmou za své programy RP. Když se takové firmy objeví a začlení během této doby do své personální politiky program RP, bude to absolutně ideální.
Proč je pro firmu výhodné přijmout program RP?
Firmy, které předem vylučují ze svého zaměstnaneckého spektra některou skupinu potencionálních zaměstnanců, se značně ochuzují.
Nevybírají totiž obecně mezi nejlepšími, ale pouze mezi omezenou skupinou, kde ti nejlepší vůbec nemusí být. Logicky vzato bezdětnost nebo pohlaví nejsou přece zárukou lepších pracovních výsledků.
Navíc vznikla řada výzkumů zaměřujících se na loajalitu zaměstnanců, v nichž bylo prokázáno, že matky jsou vůči svému zaměstnavateli jednoznačně loajálnější. Váží si, že jim umožňuje skloubit péči o rodinu s prací. Firmám, které přijaly program RP, se navíc snižuje nemocnost zaměstnanců a fluktuace, která je v současné době velkým problémem.
Problematika RP zahrnuje dvě cílové skupiny - diskriminované a ty, kteří tuto diskriminaci mohou ovlivnit. Jak se v současné době staví zaměstnavatelé k otázce RP?
Pro zaměstnavatele jde o zásadní věc vzhledem k tomu, že se jedná o zákonem stanovené pravidlo, které je nutné dodržovat.
Problém je v tom, že mnoho zaměstnavatelů není dostatečně informováno o tom, jak s RP zacházet. Proto jsme část projektu zaměřily zejména na personalisty. Obrátila se na nás řada firem, které by měly zájem podporovat především matky na rodičovské dovolené (což je skupina, o kterou se nejvíce zajímají), jen si s tím příliš neví rady. Ohlasy ze stran firem naštěstí máme. Teď je potřeba zaměřit se na nástrahy, které může česká legislativa takovým opatřením přinášet. Rádi bychom vytvořili manuál RP pro personalisty, který by zahrnoval celou škálu situací od pracovního pohovoru až po odchod do důchodu.
K problematice RP chceme přistupovat z hlediska výhodnosti, ale rozhodně nebudeme zastírat, že to pro firmy přináší nové náklady. Chystáme se připravit studii nákladů a zisků RP, z níž bude zřejmé, co to pro firmu znamená v okamžiku, kdy se pro RP rozhodne. Narazily jsme na finanční nákladnost zakládání firemních školek, které si pak bohužel nemůže zaměstnavatel odepsat z daní. Kdyby stát v těchto případech firmu podpořil, jistě by to pomohlo.
Souvisí spolu rovné příležitosti a kvóty?
Rovné příležitosti nejsou kvóty, spíše jde o základní způsob nahlížení na společnost.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).