Připravovat v dnešní době jakoukoliv akci pro větší počet lidí je detektivka s nejistým koncem hned od začátku. Budeme moct akci vůbec zrealizovat? Přijdou lidi? Budou všichni mít aktuálně vyžadovaná potvrzení bezinfekčnosti? Bude fungovat čTečka? Podle tohoto scénáře, který si sám nenapsal, musel tým Gender Studies zorganizovat oslavu 30 let fungování organizace. Nakonec se ale drama nekonalo, šlo spíš o příběh se šťastným koncem. A akce se celkově moc povedla.
24. listopad 2021 se v Braunově domě na Karlově náměstí konala panelová diskuze k výročí 30 let práce Gender Studies. Téměř 30 let od doby, kdy ji Jiřina Šiklová založila ve svém bytě v Klimentské ulici, se sešlo téměř 50 žen a mužů různých generací, zkušeností, lidí s větší či menší sepjatostí s „Genderem“, aby diskutovali o uplynulých třech dekádách.
Celý večer odstartovalo přivítání současné ředitelky Heleny Skálové, která zdůraznila, jak se za 30 let prohloubila genderová expertíza v organizaci. Vzpomněla na ty, které se třiceti let GS bohužel nedožily, zejména na Jiřinu Šiklovou, Aničku Nedvědovou, Marušku Koudelkovou či Hanu Havelkovou.
Pro fungování a profesionalizaci Gender Studies hrála v devadesátých a nultých letech zásadní roli Frauenanstiftung, v současnosti Nadace Heinricha Bölla, díky níž bylo také možné uspořádat celou oslavu 30 let práce Gender Studies. Ředitelka HBS, Adéla Jurečková, si ve své úvodní řeči přála, aby dnešní večer nebyl kritickým ohlédnutím za třiceti lety práce, ale oslavou toho, co se podařilo.
Následnou panelovou debatu moderovala Lenka Simerská, která stála v Gender Studies u zrodu webu Feminismus.cz nebo Zpravodaje, který máte v obměněné variantě příležitost právě nyní číst. Úvodní slovo v debatě patřilo Pavle Frýdlové, nositelce myšlenky knihy, která měla být v rámci večera představena a pokřtěna. Pavla vzpomínala na své narozeniny v knihovně Gender Studies, během kterých slíbila, že v krátké době zpracuje archiv GS. Z krátké doby se nakonec staly dva roky usilovné práce s návaznými debatami, jak pojmout knihu mapující fungování jedné z nejstarších feministických organizací v Česku. Pavla zmínila, že nejobtížnější částí se ukázalo dát dohromady chronologii GS a vybrat její nejvýznamnější aktivity. Hlavní část knihy nicméně tvoří rozhovory s deseti ženami napříč generacemi, které z různých pozic zásadně ovlivňovaly vývoj Gender Studies.
Hlavní část panelové debaty se nesla kolem Lenčiny otázky, jak vnímáme poselství 30 let pro současnou pozici Gender Studies. Jana Hradilková zdůraznila různé zkušenosti jednotlivých členů a členek, které na počátku Gender Studies formovaly. Zmínila také rozmanitost aktivit a neustálou potřebu živého dialogu, jehož absenci vnímá v dnešních dobách jako nejpalčivější téma. Podle Jany jsou to zejména „dobré otázky, (které) přinášejí novou perspektivu“. Na potřebu různorodosti témat a přinášení intersekcionality upozornila nejmladší členka panelu, současná knihovnice GS, Lucie Königsmarková. Podle Heleny Skálové je dobře, že se některá témata do Genderu vrací. Příkladem uvedla jednak orální historii, ale i vzdělávání. Jako zásadní roli Gender Studies spatřuje v rozkrývání toho, kde všude kolem nás lze gender vidět.
V rámci debaty s publikem byla vyjádřena obava před regresem v oblasti genderové rovnosti v důsledku změny vlády a pravděpodobného protěžování tradiční prorodinné politiky na úkor té feministické. Historička a v Německu žijící spisovatelka Alena Wagnerová mluvila o 90. letech, kdy bylo jasné, jak těžké to ženy začnou za kapitalismu mít. Dle jejího pohledu ženy „právo na vlastní výklad světa ještě nemají“.
Živou debatu vyvolal povzdech, že je to pořád o tom samém, že texty, které jsme napsaly před deseti lety mají (bohužel) stále svou naléhavost a platnost. Pavla Frýdlová oponovala na příkladu své profese, dokumentárního filmu, kde se ženy v poslední době hodně prosadily. Z publika zazněla výzva starší generaci feministek, aby byly ochotné se stát mentorkami svých následovnic. Gender Studies jako organizace by pak měla být podporující organizací, kde se tyto skupiny mají možnost potkávat. Jedno z posledních slov měla bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, která zakončila celou debatu optimistickým výhledem do budoucnosti: „V 90.letech si nikdo netroufnul říct, že je feministka, teď je to zcela běžné. Dokonce i konzervativní politici používají občas oba rodové tvary, třeba učitelé a učitelky. To znamená, že si uvědomují, co dělá generické maskulinum s vnímáním žen a mužů.“
Závěrečná část večera byla věnována křtu knihy Hnízdo feminismu. Sudičky v podobě panelistek knížce popřály do vínku následující krásná slova:
„Abys byla součástí knihoven mnoha žen!“
„Prorokuj, provokuj, inspiruj!“
„Přeji si, aby Hnízdo přilákalo do Hnízda mnoho čtenářů a čtenářek!“
„Aby si čtenáři a čtenářky řekli, byla jsem a budu feministka!“
„Abys byla odrazovým můstkem pro další feministické generace!“
Milé překvapení bylo připraveno na úplný závěr. Knihovna Gender Studies, prostřednictvím které se celá organizace vlastně zrodila a kterou Jiřina Šiklová ve svém bytě zakládala, ponese nadále její jméno. Jiřinina rodina souhlasila s tím, že nadále bude Gender Studies provozovat knihovnu pojmenovanou po své zakladatelce, tedy Knihovnu Jiřiny Šiklové! Těšíme se, že se v ní s vámi brzy potkáme!
Záznam z panelové diskuze můžete zhlédnout na našem YouTube kanále.
Autorkou fotografií je Gabriela Kontra
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).