Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
z vlastní zkušenosti vím, jak obtížné bývá přesvědčit okolí o tom, že by muži měli podporovat feminismus či dokonce feministy být. I mnozí, kteří nevidí nic zvláštního na podpoře rovných příležitostí pro muže a ženy a odmítají (alespoň na obecné úrovni) diskriminaci, vnímají spojení muž feminista jako protimluv. Feminismus je chápán jako čistě ženská záležitost, někdy dokonce jako směr, který vnímá muže jako nepřátele. Nutno podotknout, že se jedná o velké a obtížně odstranitelné nedorozumění – které ale při bližším prozkoumání propagují obvykle jedinci, kteří o feminismu (či abych byla přesnější – feminismech) nic neví. Je totiž v zájmu samotných mužů se k boji za práva žen připojit. Proč?
Ano, statisticky jsou ženy oproti mužům častěji diskriminovány; mají horší postavení ve veřejné sféře, ať už se jedná o přístup k moci, penězům, vytoužené profesi apod. To není v pořádku, a je smyslem právě různých feministických směrů tuto skutečnost měnit. Jak ale říkala moje vyučující na vysoké škole, tato situace (říkejme jí patriarchát) by těžko byla udržitelná, kdyby i ženy nenacházely ve stávajícím systému určité výhody. K tomu analogicky – patriarchát nemusí být v konečném důsledku pro muže tak výhodný, jak se na první pohled zdá. Genderové role omezují jak ženy, tak muže. Je pro muže opravdu tak výhodné, když od nich společnost automaticky očekává roli živitele, který pracuje od rána do večera? Když nemohou ukázat strach, pochybnosti a nejitostu? Když je jejich otcovská role často zpochybňována jako podřadná? Ano, role mužů se samozřejmě pozvolna proměňuje – především díky těm mužům, kteří se nebojí výše uvedené stereotypy narušovat. I z toho důvodu je nutné odmítat dominantní představy o správné maskulinitě a uvědomit si, že podob mužství (stejně jako ženství) existuje nekonečné množství. Jen je zapotřebí dám jim prostor. I o to se (snad úspěšně) snažíme v tomto, trochu netradičním čísle.
Pěkné a inspirativní čtení,
Kristýna Ciprová, redaktorka.
Bjørnar Andreassen, konzultant, KUN – centrum pro genderovou rovnost
Existuje mnoho důvodů, proč bychom i my, muži, měli bojovat za dosažení rovnosti žen a mužů. Zmíním jich jen pár. Jsem otec tří dětí a nevidím důvod, proč by měla mít má dcera méně příležitostí, nižší plat a horší zdravotní péči než mí synové. Jako muži máme i zodpovědnost za to, abychom se ozvali, pokud se děje genderově podmíněné násilí páchané jinými muži. Dokud jsou muži součástí problému, musí být i součástí jeho řešení. A nakonec, skutečně věřím, že společnost postavená na rovnosti pohlaví a respektu k rozmanitosti je více udržitelná.
Lukáš Sedláček, psycholog, Vyšší policejní škola MV v Brně
Kdysi jsem na podobné otázky odpovídal takovým tím klišé, že genderová nerovnost přece dopadá i na muže a že i mnozí muži jsou tradičním dělením mužsko-ženských rolí omezováni. Zčásti to je sice pravda, ale zároveň to je dosti patriarchální odpověď, která zdůrazňuje, že problém by se měl řešit teprve, až se týká i mužů. Dnes tedy odpovídám tak, že muži mají bojovat proti nespravedlnosti a nerovnosti i tehdy, kdy z ní těží (nebo právě proto). Člověk nemusí být gay a přece může hájit práva homosexuálů. Nemusíte být černoch a přece můžete bojovat proti rasismu. A světe div se, člověk nemusí být ani ženou, aby pochopil, že někdy se ženy na tomhle světě necítí bezpečně. A že proti tomu může bojovat prostě proto, že mu takový svět vadí - neboť má v tom světě mezi ženami kamarádky, sestry, matky, dcery, kolegyně, a prostě nechce, aby se jim dělo příkoří a nespravedlnost.
Helena Skálová, projektová manažerka, Gender Studies, o.p.s.
Rovná práva a rovné příležitosti jsou věcí jak mužů, tak žen. Obě pohlaví jsou součástí genderového řádu, který ovlivňuje životy nás všech. Každý kdo cítí, že na tom není něco v pořádku, bez ohledu na to, zda jde o ženu či muže, by se to měl v rámci svých možností snažit změnit. Už jen třeba tím, že se panujícími stereotypy nenechá spoutat a bude žít svobodně a bez předsudků vůči svému okolí i sám či sama sobě.