Odpověď zní ano i ne. Firmy do svých kampaní investují nemalé částky s cílem prodat své produkty či služby. Nelze od nich proto očekávat, že budou cíleně nabourávat genderové stereotypy a odlišovat se od většinového názoru populace tam, kde by jim to u zákazníků mohlo uškodit. U rychloobrátkového zboží typu prací prášky či potraviny proto příliš velkou snahu firem očekávat nelze. Na druhé straně existují sofistikovanější produkty a služby, kde jsou cílovou skupinou lidé s modernějšími názory, a tam by firmy byly samy proti sobě, pokud by se nesnažily využít bourání genderových stereotypů ve svůj prospěch. Takže pro finanční služby, telekomunikace, cestování, zabavu ale například i pro auta platí odpověď ano.

Snaha jít proti genderovým, ale i jiným společenským stereotypům by se měla dokonce stát součástí know-how marketingu a pr. K dobrému jménu společnosti, organizace, firmy by měla patřit aureola zobrazující nejmodernější chápání demokracie - tedy demokracie akcentující myšlenku rovných příležitostí pro všechny. A právě nástroje jako marketing, PR, reklama, jsou pro firmy - samozřejmě vedle celé řady jiných součástí byznysu, jako je například firemní personální politika - prostorem, kde tyto leckdy nic neříkající ideály lze naplňovat obsahem, tváří, a dotvářet si díky nim svou "image" a stavět na nich svůj "brand". Jsem přesvědčena o tom, že dobré PR oddělení či dobrá PR osoba bude v horizontu několika málo let, možná i měsíců nutně potřebovat dobrou znalost podvědomých genderově zatížených asociací, tedy stereotypů, aby neprodukovala genderově necitlivá sdělení, která budou a to zcela jistě BUDOU celospolečensky vnímána jako pro firmu kompromitující. Již dnes je v renomovaných reklamních agenturách nemyslitelné využívat kdysi běžné primitivní lechtivé odkazy v souvislosti se seriózním výrobkem, stejně tak bude nemyslitelné používat v PR sdělení například jen citace mužských šéfů společnosti, poukazovat na vhodnost či nevhodnost jistého výrobku pro to či ono pohlaví, nebo používat v marketingových materiálech stereotypní barvy v souvislosti s pohlavími.

Ano, mají. Ale podle mého s rozdílnou mírou povinnosti. Zatímco u soukromých, chcete-li komerčních firem, je myslím vyvážené genderové sdělování, včetně veřejného a marketingového, vyjádřením dobré vůle (a snad i slušnosti), u organizací veřejné povahy, třeba neziskových, neřku-li státních, by to měla být samozřejmost. Obávám se však, že nejrůznější genderové stereotypy jsou často tak rigidní záležitostí, že je obtížné se s nimi nějak vyrovnávat. (I když musím přiznat, že tu a tam se setkávám s blýskáním na lepší časy.) Nemusíme přitom chodit ani k celým PR kampaním. PR sdělením je kupříkladu i nápis na vizitce, na dveřích, na internetové stránce. Není vůbec výjimkou nacházet na nich Jana Nováková, (výkonný) partner, manažer komunikace (to je obzvlášť otřesně neokovaná kovářova kobyla). Jako by nebylo běžné, že ženy tyto pozice naprosto suverénně zastávají a vykonávají. Někdy je to i tím, že si lidé myslí, že partnerka, manažerka, náměstkyně nejsou "hezká" slova. To je ovšem taky stereotyp. Nejen že na některé jazykové principy, třeba právě na přechylování substantiv, nelze aplikovat estetická měřítka, ale jsou to ony, které přenášejí nerovnoprávnost, nebo generový stereotyp z jazyka do denní praxe. Dokud o sobě budou ženy říkat, že jsou manažer, lékař, ředitel, náměstek, či dokonce ministr, dosáhnou tím vždy pravého opaku, než vlastně chtějí. Není to vyrovnání se mužům ve stejné pozici, je to potvrzení stereotypu, že důležité pozice jsou mužskou záležitostí.