I když neseme název Gender Studies a léta máme „hledáček“ aktivit nastavený tedy hlavně na oblast genderové diskriminace, toto číslo jsme vědomě a schválně koncipovali šířeji. Dočtěte se v něm třeba o diskriminaci cizinek žijících v české společnosti, a to v článku Hany Víznerové Ženy migrantky promlouvají o diskriminaci na trhu práce, nebo také o fenoménu vícenásobné diskriminace v textu Alexandry Jachanové Doleželové. Jak vznikala naše nová kampaň orientovaná na lidi diskriminované na základě pohlaví a/nebo věku, která na podzim poběží na severovýchodě České republiky v rámci projektu „Nenechte se diskriminovat“, se dozvíte z článku Příběhy bez tváří – aneb Jak zviditelnit neviditelné?. Pár slov o přežívajících antidiskriminačních mýtech napsala do tohoto čísla Linda Sokačová i s vysvětlením důvodů, proč jim nevěřit. Rozhovor (nejen) o tom, jak v oblasti diskriminace funguje český právní systém, nám poskytla právníčka Barbara Havelková, toho času působící v Anglii. Dále nabízíme analytický článek Kateřiny Machovcové o vlivu diskriminace v zaměstnání na psychiku postižených a také sadu praktických tipů pro diskriminované z dílny terapeutického a rozvojového ateliéru Terra.
Věříme, že Vás v neposlední řadě zaujme anketa, ve které jsme se ptali na recept, jak se co nejlépe vypořádat s diskriminací. Anketa přináší odpověď z perspektivy práva, psychologie a neziskového sektoru a, dle mého názoru, ukazuje, že s každým problémem, a to i tak svízelným jako je diskriminace, se dá něco dělat, pokud je dostupný dostatek informací a k učinění praktických kroků člověk disponuje nutnou dávkou odvahy a vůle. Pěkný začátek podzimu a ať s Vámi jednají vždy korektně – to vám přeje
Nina Bosničová, šéfredaktorka.
Martina Štěpánková,
právnička, Gender Studies, o.p.s.
Způsob vypořádání samozřejmě závisí na situaci, v jaké k diskriminačnímu jednání došlo. Pokud si diskriminovaný člověk myslí, že by bylo nožné spor vyřešit vyjednáváním a vzájemnou dohodu, měl by se o takové vyjednávání pokusit. Pokud vyjednávání není možné nebo se nezdařilo, lze si podat stížnost k příslušnému státnímu orgánu, např. na úřad práce, inspektorát práce, Českou obchodní inspekci; to záleží na tom, v jaké situaci k diskriminaci došlo. Posledním a někdy jediným možným a účinným řešením je podání žaloby na ochranu před diskriminací. Přestože dosud neproběhlo mnoho soudních pří na ochranu před diskriminací, první úspěšně vyhrané spory se již objevují.
Jiří Procházka, poradenský psycholog, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha západ a východ
Jeden z rozměrů je ten technický/praktický. Ten jde ale ruku v ruce s potřebou najít podporu a porozumění, ať už na úrovni odborné nebo osobní. Tedy ať už to jsou blízké osoby, nebo instituce či virtuální prostor internetu. Informace jsou vždy nejdůležitější zbraní. Člověk by se měl snažit najít odbornou podporu u toho, kdo má s daným typem diskriminace odborné zkušenosti a bude mít naši důvěru. Lze najít i osoby, které mají vlastní osobní zkušenosti. Důležité je nebát se a ozvat se. I když to „nevyjde“ a někdy jakoby se naše snaha dokonce obrátila proti nám, člověk dá okolí i sobě najevo, že si sám sebe cení a může tak bojovat s jinak možným pocitem bezmoci. Můžeme nakonec objevit netušené zdroje a podporu a nakonec i něco změnit. Někdy jde jen o odvahu být tou/tím první/m.
Linda Sokačová, ředitelka, Gender Studies, o.p.s.
Ti, kteří mají pocit, že byli diskriminováni se mohou obrátit na specializované neziskové organizace, které jim mohou poskytnout řadu služeb. Nejde jen o základní právní pomoc a poradenství. Ne vždy je nejvhodnější řešit případ právní či soudní cestou. Neziskové organizace nabízejí psychologické poradenství nebo mediaci. Mezi nabízené služby patří i pomoc s hledáním nové práce. Většina služeb (včetně těch právních) je navíc nabízena zdarma.