

Lucie Slauková, členka výkonné rady, Mateřské centrum Poděbrady
V regionech je velký problém s nedostatkem pracovních příležitostí obecně, o neexistenci polovičních úvazků, flexibilní pracovní doby nebo jakéhokoli jiného alternativního pracovního režimu nemluvě. Problém je také v tom, že zaměstnavatelé nemají zatím oporu v legislativě, nejsou např. daňově zvýhodňováni ti, kteří jakýmkoli způsobem podporují rovné příležitosti obecně. Dalším problémem je nedostatek volných kapacit v předškolních zařízeních, neexistence firemních školek nebo jeslí. Problém vidím také ve stále velké sociální izolaci žen na rodičovské dovolené, malé účasti žen v rozhodovacích funkcích a veřejném životě vůbec.

Vlasta Krosesková, vedoucí, Azylový dům v Olomouci
Za nejpalčivější problém českých regionů z hlediska rovných příležitostí považuji zejména to, že přes formální uznávání rovnosti naší společností není dosud rovnost žen a mužů faktickou skutečností každodenního života. Velmi často se setkáváme s různými nerovnostmi např. v oblasti sociální, politické i ekonomické. Konkrétním příkladem je zejména nerovnost platů žen a mužů, kdy žena zpravidla dostane za stejně odvedenou práci nižší plat než muž. Dále je to existence tzv. ženských odvětví či oborů, kde jsou zaměstnány převážně ženy, zatímco muži v nich pracují především na vedoucích pozicích. Z mého hlediska největším problémem je malé zapojení žen do politického života, což dokazuje nedostatečné zastoupení žen nejen ve vrcholové politice, ale i na úrovni místních a krajských samospráv.

Pavlína Langerová, předsedkyně RK Brno, Moravská asociace podnikatelek a manažerek
Není to jen doba recese s nedostatkem pracovních míst, která českým regionům brání více se zabývat tématem rovných příležitostí. Je to i stereotyp ve vnímání role ženy a muže, a to bohužel i samotnými ženami. Až pozdě si uvědomí, že možnost prosazení a hledání rovných příležitostí je ve sladění pracovního a rodinného života, ne jen v orientaci: rodina je na prvním místě. S touto větou se na našich seminářích na slaďování rodinného a pracovního života bohužel často setkávám. Pokud se naučí ženy více vystupovat jako muži (a to v dobrém a jistém sebeprosazení), budou se nejen české regiony hlediskem rovných příležitostí více zabývat.