Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
jak říká prof. Martin Potůček v rozhovoru, který poskytl našemu zpravodaji, bohužel kolem nás dennodenně „poletuje“ spousta nekvalifikovaných názorů. Jsou lidé, kteří zpochybňují, že existuje věková diskriminace, kteří demografické stárnutí považují za vymyšlený problém dovezený z Evropské unie a pro které platí všechny stereotypy o pracovní schopnosti či spíše neschopnosti lidí nad padesát let.
I když z takových názorů radost rozhodně nemám, říkám si, že máme demokracii a myslet si tedy může kdo chce, co chce. Problém ale nastává tehdy, když jsou tyto názory uvedeny do praxe a odrazí se např. v přístupu firem k lidem, v tom, jak informovaná a skutečně kompetentní jsou manažerská rozhodnutí týkající se lidí. A tam často narazíme. Věřím, že nejsem jediná, která slyšela příběhy 35letých manažerů, kteří po měsících neskutečného pracovního tlaku a přepracování skončili s vážným zdravotním problémem na dlouhodobé léčbě v nemocnici. Nebo příhody zaměstnanců, kteří se ve 45 letech, po tom, co léta odváděli skvělou práci a byli loajální, najednou začali zdát firmě staří a neperspektivní, a tak jednoduše v rámci snižování stavů dostali výpověď.
Říká se, že lidé jsou to nejcennější, co každá firma či organizace má. Pojďme k nim proto za každých okolností přistupovat jako k lidem, ne strojům. Věřte, vyplatí se to.
Pěkné léto přeje
Nina Bosničová, šéfredaktorka.
Zuzana Spurná, primářka Oddělení klinické psychologie, Fakultní nemocnice u sv. Anny
Myslím si, že největší význam pro pracovní schopnost člověka ve vyšším věku má kvalita mozkových funkcí - kognitivní schopnosti a psychická stabilita. Kognitivní schopnosti zahrnují paměť, schopnost koncentrace a rozumové operace. Pokud jsou tyto schopnosti na dobré úrovni, pak může být starší člověk hodnotným členem týmu, využívající své zkušenosti a vědomosti, a to i přesto, že bude do jisté míry fyzicky handicapován. Jedná-li se o manuálně pracujícího, pak je nutné vhodným způsobem snížit fyzickou zátěž, např. přesunutím na méně namáhavou pozici.
U manuální i duševní práce je však klíčová psychická stabilita člověka. Pokud bude pracovník emočně nestabilní, bude reagovat neadekvátně na podněty z týmu, vytvářet konflikty, bude nadměrně kritický, depresivní nebo nezodpovědný, pak se nelze na jeho schopnosti a zkušenosti spolehnout a má tedy jen marginální význam jako člen pracovního kolektivu. Bude-li pracovník naopak psychicky stabilní, pak jeho vyšší věk nebo snížené fyzické schopnosti nejsou překážkou pro jeho úspěšné pracovní zapojení. Domnívám se, že právě péče o psychické zdraví je klíčovým faktorem k udržení dobré pracovní schopnosti populace ve vyšším věku.
S přibývajícím věkem je také velmi důležitá schopnost relaxace a orientace na zdroje. Během stárnutí ubývají fyziologické rezervy organismu, a tedy i schopnost snášet zátěž. Stres je proto nutné vhodným způsobem odstraňovat a věnovat se svým zálibám, které přinášejí uklidnění a radost. Relaxace funguje jako prevence před zahlcením organismu, a tedy jako ochrana fyzického i duševního zdraví.
Jan Lorman, ředitel, Život 90
Když pomineme naprosto zásadní věci jako je zdraví a vůbec sama schopnost pracovat, naše zkušenosti ukazují, že práceschopnost fatálně ovlivňuje rodina. Dříve nebo později totiž v našich životech přichází čas na to, abychom oplatili rodičům jejich péči. Tato povinnost, nebo spíš říkejme příležitost, často přichází nečekaně a vzniká na základě nějakého traumatu - pádu, nehody, úmrtí jednoho z rodičů a podobně. V tu chvíli potřebujeme funkční zázemí od státu i od rodiny, abychom si mohli rozvrhnout síly. Potřebujeme dál pracovat a být užiteční, ale také věnovat dostatek času rodinným příslušníkům i sobě. Tyto cesty u nás zatím obtížně hledáme. Doufám, že v jejich prošlapávání budeme i my sami stát důslednější a odvážnější než tomu bylo doposud.
Ilona Štorová, vedoucí projektu „Implementace Age Managementu v ČR“, Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, o. s.
Dle mého názoru je předpokladem pro udržení dobré pracovní schopnosti více faktorů. Základem je samozřejmě dobré zdraví a funkční kapacita pracovníka či pracovnice, velmi důležitou roli však také hraje schopnost učit se novým věcem, neustále se vzdělávat a rozvíjet své znalosti a dovednosti v souladu s požadavky vykonávané profese, ale také s technologickým vývojem kolem nás. V této souvislosti je potřeba zmínit, že všechny tyto faktory uspořádali kolegové z Finského institutu pracovního zdraví do tzv. „Domu pracovní schopnosti“, který ještě doplnili o adekvátní podmínky na pracovišti, jak v oblasti pracovní bezpečnosti, ergonomie a fyzického prostředí, tak i o vlivy, které se vztahují k firemní kultuře, k organizaci práce, ale i k uplatňovanému stylu vedení. V průběhu našeho osobního i pracovního života procházíme mnoha kritickými situacemi, které každého z nás nějakým způsobem ovlivňují. Schopnost řešit problémy a zachovat si dlouhodobě aktivní a pozitivní přístup k životu i k práci proto rovněž považuji za důležitý předpoklad udržení si dobré pracovní schopnosti do vyššího věku.