Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
je mi ctí uvést Vás do únorového čísla Zpravodaje. Jedním slovem lze číslo nazvat jako kritické. Zabývá se sociální prací, především tím, proč je takovým problémem v teorii i praxi sociální práce neexistence či nedostatek genderové perspektivy a proč je genderová optika v této oblasti tak důležitým předpokladem ke kvalitním výsledkům a lepším mezilidským vztahům, které jsou středobodem fungování každé společnosti.
Další část Zpravodaje se věnuje rodinné politice. Přináší srovnání situace v České republice se zahraničím, reflexi nejnovějších trendů vývoje rodinné politiky - tedy té zúžené oblasti, která se věnuje situaci rodičů s malými dětmi, jak si trefně povzdychá Jana Fajtová Krausová v anketě. I texty zaměřené na rodinnou politiku vyznívají kriticky. Ale přesto přinášejí řadu inspirativních podnětů. Situace v těchto dvou oblastech není v ČR, zdá se, příliš dobrá.
Přesto však jsem přesvědčená, že kritickými hlasy můžeme přispět k její nápravě, protože k tomu, aby se věci začaly obracet k lepšímu, je potřeba vědomostí, znalostí a kritického uvažování, zjištěné závěry je potřeba šířit na správná místa a usilovat o jejich nápravu. O to se tým Gender Studies, o.p.s. pokouší svou každodenní prací. Slova Martina Beréše o učení se chybám spíše než pokroku a progresivním řešením a cestám, beru jako provokativní výstrahu, a podnět k tomu být ještě kritičtější.
Přeji všem přínosné čtení,
Lada Wichterlová, projektová manažerka.
Jana Fajtová Krausová, právnička a projektová manažerka, Rodinné centrum Routa, o.s.
V našem Infocentru Rodina a práce vidíme, že stále spíše nikoliv…
Je zde řada zlepšení – posun od preference jednoznačného rozdělení rolí na ženy „matky a pečovatelky“ a muže „živitele“. Pozitivně vnímáme také podporu aktivního otcovství, flexibilních forem práce, některé úpravy mateřské a rodičovské dovolené (MD/RD) i podporu programů na slaďování a podnikání žen (i když zde je velká souvislost s dotačními programy ESF). Nicméně jako negativně působící v oblasti genderové rovnosti vnímáme preferenci dlouhého období MD/RD, a velmi časté změny v již tak složité právní úpravě MD/RD a příslušných dávek, které činí systém nepřehledným, a tak některé nástroje, např. podpory aktivního otcovství, nejsou využívány. Dále je to nedostatek zařízení služeb péče o děti do tří let, a zejména absence jasné právní úpravy zařízení péče o děti mimo režim MŠ a jeslí i nemožnost daňových úlev pro zřizovatele firemních školek. Navíc je v naší společnosti hluboce zakořeněný stereotyp, že o děti se nejlépe může starat matka - na ten naráží mnoho úspěšně slaďujících žen, které se místo ocenění své práce vyrovnávají s nálepkou „krkavčí matky“…
Ráda bych také upozornila na časté vnímání rodinné politiky jako záležitosti výhradně rodin s (malými) dětmi. Rodina prochází mnoha fázemi, např. péče o osoby blízké může být ještě náročnější… a odkládáním mateřství až „ po třicítce“ se řada žen dostane za pár let do situace, kdy budou mít děti v pubertě (ještě vyžadující péči), zároveň budou muset zajistit péči o své již nemohoucí rodiče, a navíc se samy ocitnou v kategorii žena 50+, tj. s obtížnou situací na trhu práce… Až mému synovi bude 15, mně bude 51 let a mé matce 75 let…
Zde vidím velký prostor pro úpravu rodinné politiky a jejího propojení s ostatními oblastmi (sociální, důchodová, bytová politika, zaměstnanost, vzdělávání, osvěta), a to nejen v Česku, ale i v rámci celé Evropské unie.
Lenka Formánková, socioložka, SOÚ AV ČR
Otázku této ankety považuji za mnohokrát zodpovězenou. Jsem na pochybách, zda lze k tématu říci něco nového. Česká rodinná politika sice zajišťuje ženám a mužům rovný přístup k opatřením jako je rodičovská dovolená, rodičovský příspěvek nebo peněžitá pomoc v mateřství, samotný design opatření ale nevytváří v podstatě žádné pobídky pro muže, aby začali rovnocenně participovat na péči o děti. Nakonec stabilně nízký počet mužů nastupujících na rodičovskou dovolenou (okolo 1 – 1,5 % všech pobíratelů rodičovského příspěvku) je dostatečně výmluvný.
V logice české rodinné politiky je implicitně zakotven ideál tradičního rozdělení rolí, neboť dostává pečující osobu do ekonomicky výrazně podřízeného postavení. Vzhledem k tomu, že výše rodičovského příspěvku v jeho „standardní“ variantě neodpovídá ani minimální mzdě jistě ukazuje na to, že tyto dávky nebudou základem rozpočtu většiny českých domácností. Takovou pozici je ochotno přijmout jen minimum mužů a nahrává tak modelu „žena pečuje v domácnosti, muž ekonomicky zajišťuje rodinu“. Problém vidím hlavně v nízké provázanosti rodičovského příspěvku s předchozí zaměstnaností a výší předchozího platu. V současné podobě lze pochybovat, že opatření skutečně slouží svému cíli, tedy ochraně zaměstnanosti a kompenzaci ušlé mzdy pečujících osob. Aby česká rodinná politika podporovala genderovou rovnost, musela by dojít mnoha změn. Za prvé by musela začít podporovat otce v pečující roli zavedením incentiv jako je otcovská dovolená a „daddy quota“ (nárok na část rodičovské dovolené určená jen mužům) a dále by měla výši dávek přiblížit předchozímu platu (90-100% předchozího průměrného příjmu). Za druhé by musela podporovat zaměstnanost žen s dětmi zkrácením délky rodičovské dovolené a to opět provázáním nároku na dovolenou a dávky s předchozí placenou prací. Ano, to bylo vyřčeno už mnohokrát… a stále se moc nezměnilo. 
Michaela Marksová-Tominová, stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti
Já se domnívám, že nikoli. Na jedné straně se sice hovoří o nutnosti slaďování rodinného a profesního života, o tom, že se mají podporovat lidé snažící se pracovat a ne ti, kteří chtějí jen pasivně zůstávat závislí na dávkách, podporu žen na trhu práce doporučuje i poradní orgán vlády NERV. Jenže ve skutečnosti se toho moc nemění. Ano, oceňuji větší flexibilitu v pobírání rodičovského příspěvku. Jenomže to nestačí – dále by se měla podpořit síť veřejných školek a jeslí, odstranit podmínku omezující využití jeslí do dvou let, zavést část rodičovské jenom pro “druhého rodiče” a podpořit zaměstnavatele, aby umožňovali flexibilní formy zaměstnávání. A to se neděje ani náhodou.