Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
druhé letošní číslo našeho zpravodaje věnujeme nesmírně důležitému, i když často přehlíženému, tématu politik péče. Jako nezisková organizace bojujeme za rovné příležitosti žen a mužů ve společnosti a tomu odpovídá i úhel pohledu, ze kterého danou problematiku nahlížíme a analyzujeme. Výstižnější než mé jsou však tentokrát zcela jistě slova Jiřiny Šiklové, socioložky a mj. zakladatelky obecně prospěšné společnosti Gender Studies.
Ta v příspěvku „Staří členové rodiny – péče žen o ně je přece samozřejmostí !!!“ píše o nikdy nekončícím údělu (především) žen pečovat o své blízké a o malém, často nulovém, morálním i finančním ohodnocení této práce, která často jako práce není vůbec chápána. Doporučuji zároveň v tomto kontextu Šiklové knihu s názvem Matky po e-mailu, která v roce 2009 vyšla v nakladatelství Kalich. Kromě nedostatečné materiální odměny čeká však na pečující ještě jedno významné riziko – a sice dopad pečovatelství na psychické a fyzické zdraví. O tzv. syndromu vyhoření pečovatelek a pečovatelů píše ve svém příspěvku Klára Cozlová ze Života 90.
Zajímavé informace k genderovému rozměru pečovatelství přináší také rozhovor Alexandry Jachanové Doleželové s Heather Roy ze Social Platform a anketa, ve které jsme se tentokrát tří odbornic ptali na důvody nedostatečného finančního ohodnocení pečovatelských povinností v ČR. Odpovědi nás oklikou přivádějí zpátky k na našich stránkách opakovaně diskutovanému problému horizontální segregace českého trhu práce, ve které s feminizací oboru klesá jak prestiž profese, tak mzda za ní typicky poskytovaná.
Zajímavé a užitečné čtení přeje
Nina Bosničová, šéfredaktorka.
Zuzana Uhde, vědecká pracovnice, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Příčiny nedocenění péče v současné společnosti je nutné hledat hlouběji ve společenských strukturách. Společnosti, kde se zisk stal ústředním kritériem ocenění, neumožňují ocenění péče, která se měření v logice nákladů a zisků brání. V naší společnosti je péče v nejlepším případě oceněna pouze instrumentálně jako služba, která zprostředkovaně umožňuje akumulaci zisku někomu jinému. Takové instrumentální ocenění péče otevírá pouze limitované možnosti, které neberou v úvahu nepostradatelnost péče pro fungování společnosti. Toto opomenutí je legitimizováno převládající představou přepjatého individualismu, která však neodpovídá reálným životním podmínkám většiny lidí, nejen kvůli materiálním omezením individuální svobody, ale také kvůli tomu, že jedinci prožívají svoje životy ve vzájemné závislosti na druhých a ve vztazích s druhými. Aby mohla být péče adekvátně oceněna, musí se stát nejen individuální, ale také celospolečenskou zodpovědností, závazkem a jednou z hlavních priorit, kolem kterých je společnost organizována.
Lucie Slauková, ředitelka, Rodina a dítě, o.s.
Odpověď je nasnadě, protože asi v 99 % jsou pečujícími osobami ženy. I když muži mají od roku 2001 možnost čerpat rodičovskou dovolenou, využívá toho pouhé 1 % z nich.
Pečovatelské povinnosti - v tomto případě míněno péče o děti - stejně jako i péče o domácnost je dle mého názoru stále chápáno jako doména žen. I my ženy často používáme termín „můj muž mi doma pomáhá!!!“ a tím dáváme najevo, že domácnost je naše starost, což je chyba. Česká společnost je velmi konzervativní co se týká „tradičních“ mužských a ženských rolí. Péče o děti stejně jako péče o domácnost patří k nejméně oceňovaným pracím, protože jsou pro mnohé muže neviditelné a „jaksi“ se asi dělají samy. Věřím, že kdyby tomu bylo naopak a péči o děti se v 99 % věnovali muži, měli by za to nejen finanční, ale i společenské uznání. Ale to je spíš mé ironické povzdechnutí na závěr….
Tamara Tošnerová, vedoucí Ambulance pro poruchy paměti, psychiatrie, Fakultní nemocnice Praha 10 a Ústav ošetřovatelství UK, Praha 10
Ve stereotypech pečovatelství patří mezi samozřejmě ženské práce, které ženy vykonávají s láskou a především srdcem. Znalosti a praktické dovednosti nejsou tudíž zhodnocené. Je lhostejné, že se profese profesionalizuje, je lhostejné, že není zachycena jediná studie, která by muže - pečující, upozaďovala. Pohled na pečující ženu přetrvává, tam kde je dominující srdce - poslání, tam netřeba tolik peněz.