Alexandra Jachanová Doleželová, ředitelka, Gender Studies, o.p.s.
Nejdřív je důležité změnit společenské mínění, to znamená, že pozice, které jsou převážně vykonávány ženami, by neměly být hodnoceny méně než pozice, které jsou vykonávány muži. Proč jsme ochotni někomu zaplatit více za to, že nám opraví počítač než za to, že nám pečuje o nemocné rodiče či prarodiče?
Pak se musíme zbavit diskriminace v platech. Firmy si musí přiznat, že nehodnotí ženy a muže bez rozdílu. Udělat si statistiky, kde si poměří, zda hodnotí ženy a muže stejně a zjištěné rozdíly se snažit odstranit. Důležité je hodnotit podle toho, jakou kdo vykoná práci, nikoliv podle toho, kolik si za ni řekne. Firmy se také musí podívat na různé pozice, zda ty, kde jsou více zaměstnány ženy, nejsou podhodnoceny, i když je pro ně potřeba větší kvalifikace.
A jako poslední je potřeba vyvinout kontrolní mechanismus. Firmy by povinně měly procházet audity (v první řadě firmy se státním podílem nebo úřady veřejné správy), kde by se prošetřilo, zda ženy a muži mají stejné mzdy. Pokud ne, je potřeba nastavit sankce.
Pavla Boučková, advokátka, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Obávám se, že na tuto otázku lze dát velké množství odpovědí. Lze na to ale jít též tak, že budeme přemýšlet, které postupy nevyužíváme vůbec nebo málo. Firmy těžko přesvědčíme, aby s genderovými platovými rozdíly něco dělaly, pouze argumentem, že diskriminace v odměňování je nespravedlivá. Mnohem účinnější může být objasňování ekonomické nevýhodnosti genderově podmíněných platových rozdílů nebo takových postupů, které genderové rozdíly v odměňování zakrývají nebo generují. Tím mám na mysli třeba skutečnost, že pokud za stejnou práci platím zaměstnancům různou odměnu, nemohu očekávat, že budou pracovat se stejným nasazením. Nebo to, že netransparentní systém odměňování může firmě způsobit značné ekonomické ztráty, protože umožňuje, aby odměny byly přiznávány zcela svévolně bez ohledu na pracovní výkon a výsledky zaměstnance. Zkrátka, představit rovné odměňování jako nástroj, který umožňuje firmám omezit ekonomické ztráty a plně využít pracovní potenciál svých zaměstnanců.
Marek Řezanka, demograf
Tento ukazatel je zapotřebí očistit od vlivů různých rušivých struktur (věkové, vzdělanostní, atd.) - potom jeho hodnota bude reálněji vypovídat o podílu diskriminace na trhu práce, i když tuto diskriminaci nebude s to stále jednoznačně číselně vyjádřit.
Podpora stejné mzdy za stejnou práci je jistě ušlechtilým cílem. Zde je podle mě třeba působit hlavně na média ve smyslu překonávání stereotypů z minulosti a upozorňování na případy, jež diskriminací zavánějí. Jde o to, aby rovné zacházení za stejných podmínek bylo samozřejmostí. Zároveň bych ale kladl důraz, možná ještě větší, na úpravu částečných úvazků jako nástroje, jenž bude v ČR sloužit ženám i mužům a jenž povede k lepšímu propojení rodinného života s pracovním. Zde velmi zaostáváme za průměrem Evropy.